Snad každý amatérský filmař se snaží, aby jeho dílo bylo vnímáno co nejvíce jako "skutečný film." Výsledné dílo má působit dojmem, že vzniklo v Hollywoodu či aspoň na Barrandově a ne v obýváku kamaráda. Proto se napodobují způsoby "vyprávění filmu" kamerou jako jsou nájezdy, švenky, nebo různé typy záběrů, ale i ostatní aspekty, které dělají film filmem. Jeden z nejdůležitějkších prvků, který donedávna odděloval klasickou video tvorbu od filmu, byla práce s malou hloubkou ostrosti, která umožňuje "rozmazat" pozadí za hercem. Dříve se to na běžných kamerách řešilo pomocí tzv. DOF adaptérů, aby nakonec přišla fy Nikon (a až potom Canon) s možností natáčení videa v zrcadlovkách (DSLR), které měli snímací čip stejně velký (jako v případě Nikonu), nebo dokonce větší (v případě 5D MarkII) než klasické filmové políčko (velikost Super 35) a tím pádem se konečně dala bez větších problémů rozvinout fantazie a kreativa do dříve netušených rozměrů, a to právě v podobě "hrátek" s hloubkou ostrosti. Protože do dnešního dne se kolem hloubky ostrosti (HO) vedou časté diskuse, které začínají od dotazu "jak to udělat, aby za hercem bylo rozmazané pozadí?" až po "má na hloubku ostrosti vliv ohnisková vzdálenost?", rád bych v tomto článku shrnul všechny dostupné poznatky, opravil některé chybně zažité fámy a dal pár rad, co je potřeba pro práci s malou hloubkou ostrosti nastavit případně pořídit.
Co to je hloubka ostrosti?
Nechme nejdříve promluvit Wikipedii:"Hloubka ostrosti fotografického objektivu vyjadřuje rozdíl vzdálenosti nejbližšího a nejvzdálenějšího předmětu, které se na výsledné fotografii ještě lidskému oku jeví jako ostré.
Každá čočka má tzv. ohniskovou vzdálenost. To je vzdálenost od optického středu čočky takového bodu, do kterého čočka promítne obraz z nekonečna. (Podobně tomu je i u různých soustav čoček jakými jsou například fotografické objektivy.)
Pokud promítaný předmět leží od čočky v menší než nekonečné vzdálenosti, posouvá se (u spojné čočky) ostrý průmět do větší vzdálenosti od čočky. V určité vzdálenosti za čočkou jsou tedy ostré pouze obrazy předmětů, které leží v určité vzdálenosti před čočkou. Předměty, které leží blíže respektive dále se jeví jako neostré, rozmazané, protože jejich rovina zaostření je dále respektive blíže k čočce."
Upřímně já si na základě této definice nedokážu vůbec nic konkrétního představit a pojem hloubka ostrosti či práce s ní by mi byla stejnou neznámou, jak kdybych si to nepřečetl. Zkrátka mě neylo dáno a jsem takový trochu pmalejší. Pokud jste bystřejší, pak už víte o čem je řeč. My pomalejší na to musíme trochu jinak.
Nejlepší definici i vysvětlení poskytne podle mého Roman Pihan a jeho stránka www.fotoroman.cz, kde se k definici DOF píše (já to jen mírně upravil):
"Hloubka ostrosti je rozsah vzdáleností od střední roviny ostření, uvnitř kterých se jeví focené objekty jako přijatelně ostré".
Lépe už to snad ani nejde napsat.
A jak to celé souvisí s tím rozmazaným pozadím? Hloubka ostrosti má vliv na tzv. "separační efekt."
Separační efekt
Tento pojem je odbornějším termínem pro to, co pak v našich amatérských podmínkách nazýváme "rozmazaným pozadím." To je přesně to, kdy hlavní objekt je krásně ostrý, ale pozadí je rozostřené, tak, jak je to hezky vidět na následující fotografii. |
| Canon 6D + Sigma 70-200, 200mm f2.8 |
Zde je naopak příklad použití velmi velké hloubky ostrosti, kdy je obraz proostřený celý:
 |
| Canon 7D + Sigma 17-70, f10 |
Pro nás je podstatné následující: Čím menší je hloubka ostrosti (HO) (tedy ta vzdálenost ve které se ještě předměty jeví ostře), tím bude pozadí více rozostřené a tedy bude docházet k většímu "separačnímu efektu."
Tedy zkráceně: Kontrolou hloubky ostrosti ovlivňuji přímo to, jak bude velký separační efekt.
1) velikost nastavené clony
2) vzdálenost od objektu
Přičemž platí následující:
Z uvedeného vyplývá, že k dosažení co největšího separačního efektu, je zapotřebí se dostat co nejblíže k fotografovanému/filmovanému objektu a měli bychom mít nastavenu co nejnižší clonu.
A co velikost čipu??!
Už v úvodníku jsem psal, že teprve s možností videa v DSLR, kde je výrazně větší čip jak v klasických reportážních kamerách, se dalo s HO pořádně pohrát. A teď se k tomuto nehlásím, či jsem na to pozapomněl? Ano, občas se na toto tvrzení dá narazit. Je to však potřeba uvést na pravou míru: samotná fyzická velikost čipu nemá na HO žádný vliv. Jistě se proti tomu dá ohradit: vždyť z uvedeného by vyplývalo, že skoro každá kamera by měla být schopna docílit separačního efektu, neboť většina z nich disponuje hodnotou clony kolem f1.8?! Tak k čemu pak byly ty DOF adaptéry nebo proč se tedy přešlo na zrcadlovky či později CSC??!!!
A já považuji toto tvrzení za správné a pravdivé. Skutečně to většina dokáže. Má to jen jeden háček: díky malému čipu se při dostatečném přiblížení k objektu tak, aby se separační efekt projevil, dojdete k nepříjemnému zjištění, že z celé postavy zaberete maximálně oko. Ale pro polocelek už musíte s kamerou hodně poodstoupit a tím se výrazně zvětší hloubka ostrosti. A přesně z toho důvodu bylo video v zrcadlovkách tak přelomové - najednou jste mohli přijít blíž, ale úhel záběru byl dostatečný pro záběr celé postavy.
Nicméně i velikost snímacího čipu MÁ na HO vliv. A tento vliv je přesně opačný, než si řada lidí myslí!
Tedy platí, že při stejném množství pixelů, bude mít menší čip menší hloubku ostrosti!
Když jsem se toto dozvěděl (a hlavně když se mi povedlo pochopit princip), tak se mi trochu zhroutil můj stávající vesmír ve kterém jsem žil. Ale lepší je se s tím vyrovnat...
Až se s tím vyrovnáte, tak se dáme do dalšího, velmi často uváděného omylu. Tím je tvrzení, že na HO má vliv
Ohnisková vzdálenost objektivu
Pravda je taková, že má i nemá a proto by neměla být uváděna do souvislosti s HO. Toto tvrzení bývá dokazováno následujícím příkladem, kdy nezměním svou vzdálenost od objektu a pouze změním ohnisko (lidově "zazůmuju"). Je však potřeba dodat, že tím změním i kompozici/velikost záběru - vypadá to pak nějak takto:
A důkaz o tom, že ohnisková vzdálenost má výrazný vliv na HO je na světě. A v tomto případě je to i pravda!
Je však potřeba říci, že pokud bych se s fyzicky posunul se stejným ohniskem blíže tak, abych měl stejný výřez, dosáhnu stejného efektu - změna ohniskové vzdálenosti mi jen ušetřila cestu (nicméně se pozměnilo i vykreslení perspektivy!). Toto však řada skeptiků odmítá uznat. Proto budeme pokračovat.
Nyní se podíváme na příklad, kdy se kompozice záběru a jeho velikost nemění. Nejdříve drobná "žertovná" animace:
Pro řadu lidí je taková animace opět dalším důkazem, že i když zachovám velikost záběru, tak zvětšením ohniskové vzdálenosti, dochází ke zmenšení HO (a tím i k většímu rozmazání pozadí).
Na následujících fotografiích se budu snažit dokázat, že tomu tak není, a že jde o falešné zdání dané tím, že delším ohniskem si "přiblížím" pozadí - tedy jde o jiné podání perspektivy (což je tam také moc hezky vidět)
Nejdříve celek - u fotografií je v popisku uvedena ohnisková vzdálenost. Foceno vždy při cloně f2.8.
I když se mi nepodařilo zachovat na 100% zcela původní kompozici a velikost záběru, tak s přimhouřením obou očí se dají drobné odchylky tolerovat. Zastánci vlivu ohniskové vzdálenosti na HO se radují, protože jsem se na první pohled sám trefil do nohy.
Není tomu tak. Teď si ukážeme výřez obrázků s bateriemi, které jsou uspořádány za sebou zhruba v 5 cm odstupech.
Uznávám, že první fotografie je trochu víc máznutá, ale i tak je ze všech jasně vidět, že nejvíce zaostřená oblast, má při všech ohniscích přibližně tutéž délku. Jen díky neostrosti na první fotce by se dalo říci, že HO je dokonce menší.
Pokud toto stále ještě nestačí podívejme se na výřez z obrazu nacházející se ZA rovinou ostrosti. Pokud by měla ohnisková vzdálenost vliv na HO, pak by tato část nutně musela při různých ohniscích vykazovat různou míru rozostření.
Hlavička druhé dřevěné sošky v pozadí, je při všech ohniscích stejně rozostřená. Jen na nejkratším ohnisko jeví paradoxně největší rozmazání - dáno pohybovou neostrostí, ale také i limitem rozlišení objektivu a čipu.
Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že při zachování stejné velikosti záběru, má vliv na HO jen clona a vzdálenost od objektu.
Doufám že uvedený článek úplně a jasně zodpověděl otázky, které se v souvislosti s hloubkou ostrosti kladou a napravil i některé oblíbené nepravdy. Na závěr přidávám odkaz na hezkou "hračku," kde si můžete řadu uvedených faktů vyzkoušet: DOF simulátor .
POZOR!! Jde opravdu jen o simulaci, která některé věci nezvládá korektně zobrazit. Takže to berte jen jako ilustraci, ale nikoliv jako exaktní způsob, jak něco dokázat.
Tedy zkráceně: Kontrolou hloubky ostrosti ovlivňuji přímo to, jak bude velký separační efekt.
Co má na HO vliv
1) velikost nastavené clony2) vzdálenost od objektu
Přičemž platí následující:
- čím bude clona nižší, tím bude HO nižší
- čím bude clona vyšší, tím bude HO vyšší
- čím bude fotografovaný objekt na který zaostříme blíž, tím bude HO nižší
- čím bude fotografovaný objekt na který zaostříme dál, tím bude HO větší
Z uvedeného vyplývá, že k dosažení co největšího separačního efektu, je zapotřebí se dostat co nejblíže k fotografovanému/filmovanému objektu a měli bychom mít nastavenu co nejnižší clonu.
A co velikost čipu??!
Už v úvodníku jsem psal, že teprve s možností videa v DSLR, kde je výrazně větší čip jak v klasických reportážních kamerách, se dalo s HO pořádně pohrát. A teď se k tomuto nehlásím, či jsem na to pozapomněl? Ano, občas se na toto tvrzení dá narazit. Je to však potřeba uvést na pravou míru: samotná fyzická velikost čipu nemá na HO žádný vliv. Jistě se proti tomu dá ohradit: vždyť z uvedeného by vyplývalo, že skoro každá kamera by měla být schopna docílit separačního efektu, neboť většina z nich disponuje hodnotou clony kolem f1.8?! Tak k čemu pak byly ty DOF adaptéry nebo proč se tedy přešlo na zrcadlovky či později CSC??!!!
A já považuji toto tvrzení za správné a pravdivé. Skutečně to většina dokáže. Má to jen jeden háček: díky malému čipu se při dostatečném přiblížení k objektu tak, aby se separační efekt projevil, dojdete k nepříjemnému zjištění, že z celé postavy zaberete maximálně oko. Ale pro polocelek už musíte s kamerou hodně poodstoupit a tím se výrazně zvětší hloubka ostrosti. A přesně z toho důvodu bylo video v zrcadlovkách tak přelomové - najednou jste mohli přijít blíž, ale úhel záběru byl dostatečný pro záběr celé postavy.
Nicméně i velikost snímacího čipu MÁ na HO vliv. A tento vliv je přesně opačný, než si řada lidí myslí!
Tedy platí, že při stejném množství pixelů, bude mít menší čip menší hloubku ostrosti!
Když jsem se toto dozvěděl (a hlavně když se mi povedlo pochopit princip), tak se mi trochu zhroutil můj stávající vesmír ve kterém jsem žil. Ale lepší je se s tím vyrovnat...
Až se s tím vyrovnáte, tak se dáme do dalšího, velmi často uváděného omylu. Tím je tvrzení, že na HO má vliv
Ohnisková vzdálenost objektivu
Pravda je taková, že má i nemá a proto by neměla být uváděna do souvislosti s HO. Toto tvrzení bývá dokazováno následujícím příkladem, kdy nezměním svou vzdálenost od objektu a pouze změním ohnisko (lidově "zazůmuju"). Je však potřeba dodat, že tím změním i kompozici/velikost záběru - vypadá to pak nějak takto:
 |
| 28mm, f2.8 |
 |
| 200mm, f2.8 |
A důkaz o tom, že ohnisková vzdálenost má výrazný vliv na HO je na světě. A v tomto případě je to i pravda!
Je však potřeba říci, že pokud bych se s fyzicky posunul se stejným ohniskem blíže tak, abych měl stejný výřez, dosáhnu stejného efektu - změna ohniskové vzdálenosti mi jen ušetřila cestu (nicméně se pozměnilo i vykreslení perspektivy!). Toto však řada skeptiků odmítá uznat. Proto budeme pokračovat.
Nyní se podíváme na příklad, kdy se kompozice záběru a jeho velikost nemění. Nejdříve drobná "žertovná" animace:
Pro řadu lidí je taková animace opět dalším důkazem, že i když zachovám velikost záběru, tak zvětšením ohniskové vzdálenosti, dochází ke zmenšení HO (a tím i k většímu rozmazání pozadí).
Na následujících fotografiích se budu snažit dokázat, že tomu tak není, a že jde o falešné zdání dané tím, že delším ohniskem si "přiblížím" pozadí - tedy jde o jiné podání perspektivy (což je tam také moc hezky vidět)
Nejdříve celek - u fotografií je v popisku uvedena ohnisková vzdálenost. Foceno vždy při cloně f2.8.
 |
| 28mm |
 |
| 75mm |
 |
| 135mm |
 |
| 200mm |
I když se mi nepodařilo zachovat na 100% zcela původní kompozici a velikost záběru, tak s přimhouřením obou očí se dají drobné odchylky tolerovat. Zastánci vlivu ohniskové vzdálenosti na HO se radují, protože jsem se na první pohled sám trefil do nohy.
Není tomu tak. Teď si ukážeme výřez obrázků s bateriemi, které jsou uspořádány za sebou zhruba v 5 cm odstupech.
 |
| 28mm |
 |
| 75mm |
 |
| 135mm |
 |
| 200mm |
Uznávám, že první fotografie je trochu víc máznutá, ale i tak je ze všech jasně vidět, že nejvíce zaostřená oblast, má při všech ohniscích přibližně tutéž délku. Jen díky neostrosti na první fotce by se dalo říci, že HO je dokonce menší.
Pokud toto stále ještě nestačí podívejme se na výřez z obrazu nacházející se ZA rovinou ostrosti. Pokud by měla ohnisková vzdálenost vliv na HO, pak by tato část nutně musela při různých ohniscích vykazovat různou míru rozostření.
 |
| 28mm |
 |
| 75mm |
 |
| 135mm |
 |
| 200mm |
Hlavička druhé dřevěné sošky v pozadí, je při všech ohniscích stejně rozostřená. Jen na nejkratším ohnisko jeví paradoxně největší rozmazání - dáno pohybovou neostrostí, ale také i limitem rozlišení objektivu a čipu.
Závěr
Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že při zachování stejné velikosti záběru, má vliv na HO jen clona a vzdálenost od objektu.Doufám že uvedený článek úplně a jasně zodpověděl otázky, které se v souvislosti s hloubkou ostrosti kladou a napravil i některé oblíbené nepravdy. Na závěr přidávám odkaz na hezkou "hračku," kde si můžete řadu uvedených faktů vyzkoušet: DOF simulátor .
POZOR!! Jde opravdu jen o simulaci, která některé věci nezvládá korektně zobrazit. Takže to berte jen jako ilustraci, ale nikoliv jako exaktní způsob, jak něco dokázat.
Žádné komentáře:
Okomentovat