Co je nejlepší pro video? 2017 edition

Rok se sešel s rokem, tak proč se znovu nepodívat, co nabízí trh za laciný peníz na natáčení videa. A v ucházející kvalitě. I když se žádná velká revoluce nestala, tak jedno překvapení, nebo lépe řečeno PŘEKVAPENÍ, přeci jen přišlo.

Canon

Tady se jede v zajetých kolejích, takže 750D/760D/70D/80D atd. mají opravdu hezké barvy, perfektně fungující průběžné ostření, které s STM objektivy umí divy.

Kvalita videa je poplatná době vzniku, tj. rok 2008/2009 a nikam dál se neposunula.

Canon nabízí velmi hezkou ucelenou sadu STM/IS objektivů, které se hodí právě pro video, včetně pevných skel. Takovou nabídku nemá nikdo další.

Novinka v podobě 5D Mark IV je cenově ve zcela jiné lize, kde se už pomalu vyplatí spíše jít do dedikované cine řady. Ale aspoň už umí 120fps ve FullHD, 4K a samozřejmě i průběžně ostří bez problémů. Nu, proč koneckonců ne.

Nikon

Po stránce dynamického rozsahu je to rozhodně lepší volba jak Canon. Modely D5500/D7200 nabídnou velmi kvalitní video, které je na hony vzdálené problematickému Canon výstupu s řadou neduhů.

Nikon nabízí i jeden dedikovaný objektiv pro průběžné ostření (obdoba STM systému od Canonu), ale samozřejmě ostří se jen na bázi kontrastu - tedy Canon zde má navrch.

SONY

Nejprogresivnější výrobce na trhu už nechrlí jeden model z druhým, což mu jen a jen prospělo. Nabízí v současné době nejlepší CSC na trhu, které jsou schopny i po stránce výkonu v ostření "sestřelit" DSLR. 

Top modely: A7SII, A7S, novinka A6500, A6300, A6000/A5100.

Všechny tyto stroje poskytují skutečnou TOP kvalitu ve videu. Zvládají bez problémů průběžné ostření a od A6300 výš mají k dispozici i dedikovaný "flat profile", díky kterému můžete získat dodatečný dynamický rozsah (již beztak velký).

A6500 je v podstatě totéž jak A6300, ale dostal i stabilizaci na čipu. Sice není zdaleka tak účinná jak u Olympusu, ale může se občas hodit.

Olympus

Tento výrobce dosáhl u nových modelů OM-D E-5MarkII/OM-D E-M1 MarkII výrazného progresu ve videu, které je konečně použitelné a s pomocí 5ti osé stabilizace jsou to konečně stroje, které jsou použitelné.

OM-D E-M1 MarkII má dokonce 4K video. Ale za tu cenu můžete mít i A6500 což je trochu jiná liga.

Takže až potud vše při starém. A teď něco v co jsem sám nedoufal. Podle mého největší překvapení roku.

PANASONIC strikes BACK!!

Před rokem jsem napsal, že Panasonic jde do kopru. Na trhu byl jeho model GH4, který sice jako první nabídl 4K video a dodatečně za úplatu i flat profil, ale SONY v té době nabízelo v podobě modelu A6300 všeho víc a za stejnou cenu: velmi kvalitní 4K video na větším čipu, velmi kvalitní kodek, 120fps ve fullHD videu - prostě Panasonic neměl co nabídnout. Když v závěru roku vydalo SONY A6500 se stabilizací na čipu, bylo to podle mého na ručník.

Nicméně Panasonic se rozhodl, že "pojede bomby", takže vydal postupně:

GX80

G80

GH5

Už prvně jmenovaný stroj byl podle mého přelomový. Překvapením nebylo 4K video, ani možnost post focusu při focení, ale především 5-ti osá stabilizace na čipu! A její účinnost je možné srovnat s tou od Olympsusu. Jak kdyby někdo vyslyšel mé přání před cca 3mi lety, kdy jsem přesně tuto kombinaci považoval za dokonalost samu. A teď je konečně zde. Pro specifické projekty typu run-and-gun či pro amatérskou filmovou tvorbu, jde o nejlepší volbu! 

Následující video je komplet točené z ruky a nebylo nijak dodatečně stabilizované:

Podle mého je to naprostá paráda. Ano, stativ to nenahradí, stejně tak steadicam, ale jak jsem již napsal: pro rychlé run-and-gun videa, nebo tvorbu kde nevadí roztřesená kamera, je tohle naprosto ideální nástroj. A to vše za velmi slušnou cenu kolem 17.000 Kč!!!

G80ka je pak ještě lepší - přidává utěsnění proti vlhkosti, vstup pro mikrofon (tohle GX80 nemá!!!), lepší hledáček i lepší displej. Musíte sice trochu připlatit, ale stojí to podle mého za to. Jde vlastně o nástupce GH2, na kterého jsme tak dlouho čekali.

GH5 je pak jiná liga - přidává záznam barev 4:2:2, umožňuje flat profile (za příplatek), 120fps full HD video, utěsnění... prostě stroj pro profíky.

Závěr

Když už jsem se začal obávat, že trh se stroji vhodnými pro video bude stagnovat a v podstatě se výběr bude odehrávat jen v režii jediného výrobce a to podle toho, jestli chcete 4K video (A6300/A6500) nebo jen 2K (A5100/A6000), přišel naštěstí Panasonic s dodatečnou alternativou a vele důležitou "fíčurou", které výrazně zamíchala kartami na trhu.

Kdo se chce věnovat profi tvorbě, může vybírat mezi A7SII, A7S, A6500, A6300 a nově tam může zařadit i GH5.

Pro nás amatéry je výběr více než dostatečný a díky posledním novinkám si už opravdu vybere každý: movitější se budou rozhodovat mezi A6500/A6300 a možná i G80, my co máme hlouběji do kapsy tu máme na výběr mezi G80, GX80, A6000 a A5100. A pokud chcete hodně ušetřit, po bazarech se objevují GH3 kolem 10.000 Kč či GH2 za 7k Kč a méně.

P.S. Osobní zkušenost 

Já sám jsem si ještě na sklonku roku původně vybral jako svůj video-stroj Canon 70D + 18-135 IS STM. Chtěl jsem jej jako svůj B-cam k full frame 6D při focení. Ostření sice bylo super, ale kvalita výstupu (při focení) byla pro mě docela tristní. Pro video sice relativně fajn volba, ale docela drahá. Když se naskytla příležitost koupit výhodně GX80, neváhal jsem ani minutu. Po cca 1 měsíci jsem stále velice spokojený a neřkuli i nadšený. Plánuji sepsat krátký článeček na téma uživatelské zkušenosti. Stay tuned.

Jak NEtočit amatérský film

Pro řadu amatérských tvůrců je proces natočení jejich díla povětšinou stejný a odráží se ve výsledných dílech: na začátku je tvůrčí nejasně definovaná tenze, která žene tvůrce k natáčení a dá se vyjádřit slovy:"pojďme něco natočit." Většinou pak dochází k velmi rychlé tvůrčí smršti v podobě nejasně formulovaného scénáře ("natočíme něco jako  od "Tarantina"), sehnaných kamarádů a případně dokoupení techniky. Na místě natáčení proběhne improvizace, kdy tvůrce zkouší různé postupy a záběry. Za týden je vše dokončené a jde se s tím na internet. Zde pak dochází k realizačnímu rozčarování, kdy kamarádi hodnotí kladně, ale publikum film strhá jako nekoukatelnou srágoru. Hrdý filmař je většinou uražen a v lepším případě nechápe co se stalo. Pojďme si rozebrat typický případ amatérského filmu, který nějak takto vznikal a na konci je uražený tvůrce.

Vybral jsem jako vhodnou ukázku film od uživatele z ČSFD pod nickem "mosnak." Ten se pochlubil tímto svým filmem:

Jedná o film s postapokalyptickou tématikou. To je mezi amatéry docela oblíbený žánr, což je dáno jednak nynějším všeobecným nastavením společnosti jako celku, a které také hodně zpopularizovala např. herní série Fallout nebo S.T.A.L.K.E.R. .  Z čistě praktického hlediska jde o vhodnou volbu i pro amatérský film, protože vyžaduje minimum herců (většina lidí přeci vymřela), dobře se vybírají lokace (stačí les, nebo nějaký opuštěný objekt) a dá se poměrně dobře budovat atmosféra opuštěného bezútěšného místa a zároveň je poměrně dobře definovaný svět, ve kterém se příběh odehrává.

Začátek filmu je svým způsobem tradiční, vypomáhá si fotografiemi a textem, aby uvedl diváka do situace. Zvolený hudební podkres je patřičně působivý a tísnivý. Neřeším teď odkud ho autor vzal stejně tak jako veškerou hudbu ve filmu, ale příznačné je, že nikde nezmiňuje zdroj. Toto je nicméně otázka etická, kterou nechci rozebírat. Vše končí švenkem po zádech hlavního hrdiny. Obrazově to působí celkem dobře, jen neoriginálně. Jednoznačně by asi pomohl stativ, ale to je věc názoru.

Po tomto úvodu už začíná děj a tím i řada problémů. Hlavní postava je přesně uprostřed obrazu, čím jsme přišli o dynamiku. Zatímco v úvodu je to OK, tady je kompozice špatná. I nad tímto technickým nedostatkem jsem ochotný přimhouřit obě oči, ale následuje "stmívačka", která nás posouvá v ději v před. V tomto případě hlavní hrdina běží lesem. Tento typ přechodu se objeví ve filmu vícekrát a je to dáno neschopností autora jednak jakkoliv pracovat se střihovou vazbou, ale hlavně: absolutní absencí čehokoliv, co by se dalo nazvat scénářem. V obecnější rovině je tento typ přechodu, kdy jde o spojení 2 obrazů časově i obsahově si blízkých, typickým znakem amatérismu.

Po této sekvenci následují 2 minuty běhání, ležení a chození. Zde se projevuje opět absence scénáře a jakékoliv ideje či dobrého nápadu, protože nevíme, kam hrdina jde, proč běží, jestli loví, chce se někam dostat, o co mu jde, prostě chybí motivace. Stejně tak si ale všimněte, že ani nevíme, jak hrdina vypadá. Ani jeden detail na hercův obličej, nevíme tudíž jak se cítí, co si myslím, co prožívá. Sledujeme zkrátka jen chodící postavu. To je vše. Jednotlivé scény nejsou nijak zajímavé ani po kompoziční stránce. Občas dělá kamera věci, které netušíme proč tam jsou a co má ten který pohyb znamenat.

Po 3 minutách dochází k první zajímavé situaci, kdy se objevují další postavy. Tady asi má jít o zásadní okamžik, protože hudba řádně přitvrdila, ale vůbec to neodpovídá tempu děje. Náš bezejmenný hrdina se rozhodne obě postavy zlikvidovat. Proč to dělá? Nevíme. Možná se mu nelíbí, že jsou jinak oblečení. Pravděpodobně měl autor na mysli, že jde o nějaké zlé vědce nebo tak něco a chtějí našeho hrdinu asi na pokusy. Protože neexistuje scénář a do hlavy "rejži" nevidíme, tak se pravdu nikdy nedozvíme. Drama situace je umocněno pouze hudbou a nikoliv obrazově. Pomíjím také fakt,že film je bez jakýchkoliv vizuálních efektů a že zbraň, kterou má hrdina je normální vzduchovka. Následuje zabití jedné z postavy, krátká rvačka, útěk hrdiny který se zraní a končí to asi dramatickým momentem, kdy jeden  "vědců" se chce rukou dotknout hrdiny.

Hlavní chyba nastala u tohoto díla už u samotné pre produkční fáze. Je sice hezké že autor chtěl "něco natočit něco jako Fallout." To prostě na film nestačí. Chybí totiž základní myšlenka, co chci sdělit divákovi. Buď chci převyprávět nějaký děj, nebo chci něco v divákovi vyvolat. Tady bylo hlavní myšlenkou jen "chci něco natočit." To co sledujeme je vlastně pobíhání po lese postavičky z nějaké videohry, kterou ale ovládá nějaký jiný hráč bez jakékoliv motivace. Chybí jakákoliv zápletka či dilema. Je tam nějaký dramatický oblouk, ale stejně se nic nevyřeší ani nestane. To je další znak amatérismu - nevím co s tím, tak to skončí do ztracena. 

Samostatnou kapitolou jsou pak technické aspekty. Neřeším čím byl film snímán. Za mě to bohatě stačilo. Ale špatná práce se střihovou vazbou, prakticky žádné detaily či trochu jiné typy záběrů zcela pohřbily jakoukoliv snahu o odvyprávění příběhu. Určitě by pomohl stativ, ale to by nezakrylo naprostou nemohoucnost využít filmovou zkratku. Vždyť my sledujeme pomocí asi 5ti záběrů, jak hrdina jde po louce. To je fatal. Střídání záběrů samozřejmě chybí především z toho důvodu, že se vše vymýšlelo až na místě. 

Co bych naopak vyzdvihl byla péče o zvuk. Původní zvuk byl použit jen na některých místech a hodně se odšumovalo. Nejsou slyšet zvuky kamery nebo ruchy způsobené neopatrnou manipulací s kamerkou. Hudba byla v zásadě asi dobrá, ale neautorská. Aspoň tedy bylo vhodné do titulků dát, odkud.

Jak tedy TOČIT amatérský film?

Před 2 roky jsem napsal článek o efektivním natáčení. Z toho mohu čerpat dodnes, přičemž je potřeba zdůraznit preprodukci. Protože jak říká české přísloví: "z hovna bič neupleteš."

1) námět uzpůsobit dostupným vnějším i finančním podmínkám

2) mít velmi dobrý příběh 

3) scénář a rozzáběrování 

(předchozí body je nutné vztáhnout k bodu 1)

A pak již na placce...

4) kombinace foťáku a objektivu, které omezuje na minimum neustálou výměnu objektivů
5) univerzální objektiv
6) omezit na minimum další pomůcky
7) točit s ideou "moc se s tím nesrat"

Hloubka ostrosti aneb "ať je to pozadí rozmazaný"

Snad každý amatérský filmař se snaží, aby jeho dílo bylo vnímáno co nejvíce jako "skutečný film." Výsledné dílo má působit dojmem, že vzniklo v Hollywoodu či aspoň na Barrandově a ne v obýváku kamaráda. Proto se napodobují způsoby "vyprávění filmu" kamerou jako jsou nájezdy, švenky, nebo různé typy záběrů, ale i ostatní aspekty, které dělají film filmem. Jeden z nejdůležitějkších prvků, který donedávna odděloval klasickou video tvorbu od filmu, byla práce s malou hloubkou ostrosti, která umožňuje "rozmazat" pozadí za hercem. Dříve se to na běžných kamerách řešilo pomocí tzv. DOF adaptérů, aby nakonec přišla fy Nikon (a až potom Canon) s možností  natáčení videa v zrcadlovkách (DSLR), které měli snímací čip stejně velký (jako v případě Nikonu), nebo dokonce větší (v případě 5D MarkII) než klasické filmové políčko (velikost Super 35) a tím pádem se konečně dala bez větších problémů rozvinout fantazie a kreativa do dříve netušených rozměrů, a to právě v podobě "hrátek" s hloubkou ostrosti. Protože do dnešního dne se kolem hloubky ostrosti (HO) vedou časté diskuse, které začínají od dotazu "jak to udělat, aby za hercem bylo rozmazané pozadí?" až po "má na hloubku ostrosti vliv ohnisková vzdálenost?", rád bych v tomto článku shrnul všechny dostupné poznatky, opravil některé chybně zažité fámy a dal pár rad, co je potřeba pro práci s malou hloubkou ostrosti nastavit případně pořídit.

Co to je hloubka ostrosti? 

Nechme nejdříve promluvit Wikipedii:

"Hloubka ostrosti fotografického objektivu vyjadřuje rozdíl vzdálenosti nejbližšího a nejvzdálenějšího předmětu, které se na výsledné fotografii ještě lidskému oku jeví jako ostré.

Každá čočka má tzv. ohniskovou vzdálenost. To je vzdálenost od optického středu čočky takového bodu, do kterého čočka promítne obraz z nekonečna. (Podobně tomu je i u různých soustav čoček jakými jsou například fotografické objektivy.)

Pokud promítaný předmět leží od čočky v menší než nekonečné vzdálenosti, posouvá se (u spojné čočky) ostrý průmět do větší vzdálenosti od čočky. V určité vzdálenosti za čočkou jsou tedy ostré pouze obrazy předmětů, které leží v určité vzdálenosti před čočkou. Předměty, které leží blíže respektive dále se jeví jako neostré, rozmazané, protože jejich rovina zaostření je dále respektive blíže k čočce."

Upřímně já si na základě této definice nedokážu vůbec nic konkrétního představit a pojem hloubka ostrosti či práce s ní by mi byla stejnou neznámou, jak kdybych si to nepřečetl. Zkrátka mě neylo dáno a jsem takový trochu pmalejší. Pokud jste bystřejší, pak už víte o čem je řeč. My pomalejší na to musíme trochu jinak.

Nejlepší definici i vysvětlení poskytne podle mého Roman Pihan a jeho stránka www.fotoroman.cz, kde se k definici DOF píše (já to jen mírně upravil):

"Hloubka ostrosti je rozsah vzdáleností od střední roviny ostření, uvnitř kterých se jeví focené objekty jako přijatelně ostré".

Lépe už to snad ani nejde napsat.

A jak to celé souvisí s tím rozmazaným pozadím? Hloubka ostrosti má vliv na tzv. "separační efekt."

Separační efekt

Tento pojem je odbornějším termínem pro to, co pak v našich amatérských podmínkách nazýváme "rozmazaným pozadím." To je přesně to, kdy hlavní objekt je krásně ostrý, ale pozadí je rozostřené, tak, jak je to hezky vidět na následující fotografii.

Canon 6D + Sigma 70-200, 200mm f2.8 

Zde je naopak příklad použití velmi velké hloubky ostrosti, kdy je obraz proostřený celý:

Canon 7D + Sigma 17-70, f10

Pro nás je podstatné následující: Čím menší je hloubka ostrosti (HO) (tedy ta vzdálenost ve které se ještě předměty jeví ostře), tím bude pozadí více rozostřené a tedy bude docházet k většímu "separačnímu efektu."

Tedy zkráceně: Kontrolou hloubky ostrosti ovlivňuji přímo to, jak bude velký separační efekt.

Co má na HO vliv

1) velikost nastavené clony

2) vzdálenost od objektu

Přičemž platí následující:

• čím bude clona nižší, tím bude HO nižší
• čím bude clona vyšší, tím bude HO vyšší
• čím bude fotografovaný objekt na který zaostříme blíž, tím bude HO nižší
• čím bude fotografovaný objekt na který zaostříme dál, tím bude HO větší

Z uvedeného vyplývá, že k dosažení co největšího separačního efektu, je zapotřebí se dostat co nejblíže k fotografovanému/filmovanému objektu a měli bychom mít nastavenu co nejnižší clonu.

A co velikost čipu??!

Už v úvodníku jsem psal, že teprve s možností videa v DSLR, kde je výrazně větší čip jak v klasických reportážních kamerách, se dalo s HO pořádně pohrát. A teď se k tomuto nehlásím, či jsem na to pozapomněl?  Ano, občas se na toto tvrzení dá narazit. Je to však potřeba uvést na pravou míru: samotná fyzická velikost čipu nemá na HO žádný vliv. Jistě se proti tomu dá ohradit: vždyť z uvedeného by vyplývalo, že skoro každá kamera by měla být schopna docílit separačního efektu, neboť většina z nich disponuje hodnotou clony kolem f1.8?! Tak k čemu pak byly ty DOF adaptéry nebo proč se tedy přešlo na zrcadlovky či později CSC??!!!

A já považuji toto tvrzení za správné a pravdivé. Skutečně to většina dokáže. Má to jen jeden háček: díky malému čipu se při dostatečném přiblížení k objektu tak, aby se separační efekt projevil, dojdete k nepříjemnému zjištění, že z celé postavy zaberete maximálně oko. Ale pro polocelek už musíte s kamerou hodně poodstoupit a tím se výrazně zvětší hloubka ostrosti. A přesně z toho důvodu bylo video v zrcadlovkách tak přelomové - najednou jste mohli přijít blíž, ale úhel záběru byl dostatečný pro záběr celé postavy.

Nicméně i velikost snímacího čipu MÁ na HO vliv. A tento vliv je přesně opačný, než si řada lidí myslí!

Tedy platí, že při stejném množství pixelů, bude mít menší čip menší hloubku ostrosti!

Když jsem se toto dozvěděl (a hlavně když se mi povedlo pochopit princip), tak se mi trochu zhroutil můj stávající vesmír ve kterém jsem žil. Ale lepší je se s tím vyrovnat...

Až se s tím vyrovnáte, tak se dáme do dalšího, velmi často uváděného omylu. Tím je tvrzení, že na HO má vliv

Ohnisková vzdálenost objektivu

Pravda je taková, že má i nemá a proto by neměla být uváděna do souvislosti s HO. Toto tvrzení bývá dokazováno následujícím příkladem, kdy nezměním svou vzdálenost od objektu a pouze změním ohnisko (lidově "zazůmuju"). Je však potřeba dodat, že tím změním i kompozici/velikost záběru - vypadá to pak nějak takto:

28mm, f2.8

200mm, f2.8

A důkaz o tom, že ohnisková vzdálenost má výrazný vliv na HO je na světě. A v tomto případě je to i pravda!

Je však potřeba říci, že pokud bych se s fyzicky posunul se stejným ohniskem blíže tak, abych měl stejný výřez, dosáhnu stejného efektu - změna ohniskové vzdálenosti mi jen ušetřila cestu (nicméně se pozměnilo i vykreslení perspektivy!). Toto však řada skeptiků odmítá uznat. Proto budeme pokračovat.

Nyní se podíváme na příklad, kdy se kompozice záběru a jeho velikost nemění. Nejdříve drobná "žertovná" animace:

Pro řadu lidí je taková animace opět dalším důkazem, že i když zachovám velikost záběru, tak zvětšením ohniskové vzdálenosti, dochází ke zmenšení HO (a tím i k většímu rozmazání pozadí).

Na následujících fotografiích se budu snažit dokázat, že tomu tak není, a že jde o falešné zdání dané tím, že delším ohniskem si "přiblížím" pozadí - tedy jde o jiné podání perspektivy (což je tam také moc hezky vidět)

Nejdříve celek - u fotografií je v popisku uvedena ohnisková vzdálenost. Foceno vždy při cloně f2.8.

28mm

75mm

135mm

200mm

I když se mi nepodařilo zachovat na 100% zcela původní kompozici a velikost záběru, tak s přimhouřením obou očí se dají drobné odchylky tolerovat. Zastánci vlivu ohniskové vzdálenosti na HO se radují, protože jsem se na první pohled sám trefil do nohy.

Není tomu tak. Teď si ukážeme výřez obrázků s bateriemi, které jsou uspořádány za sebou zhruba v 5 cm odstupech.

28mm

75mm

135mm

200mm

Uznávám, že první fotografie je trochu víc máznutá, ale i tak je ze všech jasně vidět, že nejvíce zaostřená oblast, má při všech ohniscích přibližně tutéž délku. Jen díky neostrosti na první fotce by se dalo říci, že HO je dokonce menší.

Pokud toto stále ještě nestačí podívejme se na výřez z obrazu nacházející se ZA rovinou ostrosti. Pokud by měla ohnisková vzdálenost vliv na HO, pak by tato část nutně musela při různých ohniscích vykazovat různou míru rozostření.

28mm

75mm

135mm

200mm

Hlavička druhé dřevěné sošky v pozadí, je při všech ohniscích stejně rozostřená. Jen na nejkratším ohnisko jeví paradoxně největší rozmazání - dáno pohybovou neostrostí, ale také i limitem rozlišení objektivu a čipu.

Závěr

Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že při zachování stejné velikosti záběru, má vliv na HO jen clona a vzdálenost od objektu.

Doufám že uvedený článek úplně a jasně zodpověděl otázky, které se v souvislosti s hloubkou ostrosti kladou a napravil i některé oblíbené nepravdy. Na závěr přidávám odkaz na hezkou "hračku," kde si můžete řadu uvedených faktů vyzkoušet: DOF simulátor .

POZOR!! Jde opravdu jen o simulaci, která některé věci nezvládá korektně zobrazit. Takže to berte jen jako ilustraci, ale nikoliv jako exaktní způsob, jak něco dokázat.