Jak to vlastně bylo?
Projekt „Myšina“ vznikl z původního záměru natočit krátký gag, který měl být postaven na verbálním humoru. Měl to být rozhovor mezi policistou a nějakým jeho nadřízeným. Později se na tento nápad nabalovali další a další gagy, situace či scény, až ve finále vznikl nápad natočit rovnou celý film. Náš požadavek byl, aby se vše odehrávalo na jednom místě, někde kde nebudeme ovlivněni počasím a pokud možno bez lidí. Volba tedy padla na podchod u brněnského nádraží. To místo se nám (mě a Chozemu) jevilo jako naprosto ideální. Spleť průchodů, zářivkové osvětlení, možnost natáčet i za deště – prostě ideál.
Původní časový plán byl následující: 1 den točení na veřejných toaletách, 2 dny v podchodu a 1 den v hospodě + 1 den na případné dotáčky. Prostředí toalet mělo přinést „svěží vítr“ do běžně užívaných prostředí, která se objevují v amaťácích (byty členů štábu, kavárny kamarádů, opuštěné objekty, les, louky, podchody). Samotné natáčení v podchodu mělo být rychlé a nemělo zabrat příliš mnoho času. A hospoda pak měla završit mind-fuck, se kterým se v původním scénáři počítalo (ano, konec filmu měl být zcela jiný a vše pak dává trochu jiný smysl).
Abychom mohli vytvořit atmosféru opuštěných prostor, natáčeli jsme vždy od půlnoci do rána, kdy jsme předpokládali minimální výskyt lidí. Ale už první natáčecí den nás vyvedl všechny z omylu a předznamenal další trnitou cestu k našemu vysněnému block-busteru.
Následující poznatky jsem naspřádal za těch asi 12 dní, co jsem prožil na natáčeních.
- První klapka padne nejdřív 1 hodinu po plánovaném začátku natáčení.
- Točíte-li v místech, která jsou veřejně přístupná, budou bez ohledu na dobu frekventovaně používána a to zrovna tehdy, když potřebujete natáčet.
- Z předchozího bodu vyplývá, že minimálně polovinu doby natáčení strávíte čekáním na okamžik, kdy v záběru nebudou lidé.
- Budete-li brát kontaktní zvuk, buďte si jisti, že doba natáčení se prodlouží minimálně o další hodinu.
- Točíte-li s neherci a chcete aspoň nějaký výkon, budete záběry opakovat i 20x.
- Když už se chcete srát s kontaktním zvukem, nepovažujte toho člověka, co drží tyč s mikrofonem, za nepodstatného člena štábu. Podržet umí každá coura, ale nabrat kvalitní zvuk jen mistr.
- Za kameru dejte člověka, který má smysl pro detail a uvažuje aspoň trochu v intencích reality.
- Není dobré za kameramana dát někoho, kdo sice chce mít rozostřené pozadí, ale nezná základy kompozice.
- A už vůbec neuvažujte o variantě, že vám za kamerou stačí člověk, co je bude mačkat start a stop.
- Používáte-li při práci steadicam, zapomeňte na variantu, že nezkušený člověk natočí slušný záběr.
- Pokud je to navíc člověk z bodu 8, máte na průser zaděláno.
- Záběry mějte promyšlené předem. Improvizace na místě vás stojí drahocenný čas.
- Pokud máte tendenci případné nedostatky řešit pomocí prohlášení „to se dodělá v postprodukci“, jste v prdeli.
- Pracujte jen s lidmi, na které je spoleh a drží slovo.
- I když vám odpadne půlka štábu, nevzdávejte to. Je to čas kdy se objeví talent.
- Když se rozhodnete z akčního příběhu udělat love story, nezvládnete to pomocí 2 scén (z nichž jedna působí tak, že hrdina chce znásilnit partnerku).
- Střih dělejte co nejdřív a nečekejte, až budete mít vše uděláno. Po roce už nemusí být prostředí při případné dotáčce ve stejném stavu a nebudete moci opravit případné chyby.
- Nedělejte kočkopsy – lidi ze štábu nemají co dělat před kamerou. Zvlášť když to je člověk, který má záběry a kameru na starost.
Uvedené body mám z vlastní praxe vyzkoušené. Ve vlastním zájmu se tedy nepokoušejte o jejich revizi v praxi.
Žádné komentáře:
Okomentovat