Foťák nebo kamera - 2hý díl

Objektiv

Bajonet

Objektiv se musí nějak přidělat k tělu foťáku nebo případně kamery (to je ale spíše vyjímka). Pro lepší představu je to dobré přirovnat k závitu na šroubech. Existují bajonety typizované (např. C-mount, T-mount, 4/3, m4/3) nebo specifické dle výrobce (např. Nikon, Canon FD/EF, Pentax). Bajonet objektivu tedy musí „pasovat“ na závit těla. Nicméně díky adaptérům lze toto obecné pravidlo do jisté míry obejít.

Ohnisková vzdálenost

Existuje spousta různých definic, ale pro naše účely je podle mého nejlepší, že ohnisková vzdálenost na objektivech vyjadřuje úhel záběru. Podle něj se tedy dají objektivy dělit na širokoúhlé (12-40) , střední (40-70) a teleobjektivy (70- a výše). Kromě úhlu záběru je ohniskovou vzdálenosti ovlivněna i perspektiva. Čím je ohnisková vzdálenost nižší, tím je perspektiva více zdůrazněna. A naopak.

Clona

Clona je mechanická součást objektivu, která se skládá z lamel, jejímž ovládáním buď lamely skládáme k sobě, nebo je naopak odtahujeme a tím aktivně měníme průměr objektivu, a tedy kolik světla proniká na snímač. Ke cloně se váže clonové číslo, což je poměrová hodnota délky objektivu k velikosti otvoru, které je schopna clona vytvořit. Clona se nastavuje po f-stupních, pro které platí, že  poměr světelného toku mezi dvěma sousedícími clonovými čísly je dvojnásobný, respektive poloviční. Všimněte si, že f-stupeň není o konkrétním množství dopadajícího světla. Proto tedy 2 různé objektivy, byť nastavené na stejnou clonu, budou propouštět rozdílné množství světla. Proto se třeba u filmových objektivů nesetkáte s f-stupni, ale T stupni, které k tomu slouží.
Jo jo, je to masakr… a to ještě nejsme o pojmů, které navazují na výše uvedené pojmy budou je kombinovat. Tak jo, deme na snímací prvek.

Crop faktor

Snímací prvek může mít různou velikost. Tak nějak historicky se za základní velikost považuje rozměr snímacího prvku 34x24mm . To je velikost klasického okénka fotografického pásu. Říká se mu také „full-frame.“ Protože v průběhu vývoje se kromě toho rozměru používali i rozměry jiné, nastal by problém se značením ohniskových vzdáleností u objektivů. Proto uváděné ohniskové vzdálenosti na objektivech odpovídají úhlům záběru na full-frame snímačích. Pro přepočet na menší či naopak větší snímače se používá crop-faktor (ořezový faktor), kterým se provádí přepočet, aby se dal určit skutečný úhel záběru. Např. snímače o velikosti 4/3 palce mají crop faktor 2. Tedy úhel záběru 25mm objektivu je na 4/3 snímači roven úhlu záběru 50mmm objektivu na full-framu. Ale perspektiva (tedy to jak se jeví předměty daleko od sebe v prostoru) samozřejmě stále odpovídá 25mm(!). Na to se dost často zapomíná.

Dynamický rozsah
Rozsah uváděný ve stupních clon mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem ve snímané scéně. V praxi si zkuste představit scénu při odpoledním slunci, kdy předměty vrhají velmi „tvrdé“ stíny. DR snímače ovlivní, jak bude scéna vypadat. Při nízkém DR budete např. ve stínech vše dobře vidět, ale obloha bude vypálená, tj. bíla bez jakékoliv kresby. Případně to bude naopak – obloha s krásnou kresbou, ale ve stínech budou podpaly, tj. černá a nic jiného než černá. Čím větší bude dynamický rozsah snímače, tím více detailů z této extrémně kontrastní scény zachytíte.

ISO
Pokud se vám přechozí vysvětlení zdálo hodně amatérské, tak co teď přijde vás asi totálně rozseká. Tak to klidně přeskočte. ISO je prostě hodnota udávající citlivost snímače. Čím je citlivost vyšší, tím méně světla při stejné rychlosti závěrky (!! toto je důležité!!) je potřeba k tomu, aby byla scéna zachycena. Tedy pro tmavé scény je potřeba vysoké ISO a naopak pro ty v exteriéru za sluníčka naopak nízké. Čím je ISO vyšší, tím  se zvyšuje množství šumu (šum je naprosto přirozenou součástí fotografie od jejího vzniku. Sám šum není problém, ale snímače produkují šum digitální, který ani zdaleka není tak hezký, jako klasické zrno fotografických materiálů).. A kromě toho se vám ještě snižuje DR. A aby toho nebylo málo, přidám ještě pojem „Nativni ISO“ – každý snímací čip je z výroby nastaven na svoje základní ISO. To je např. typicky 160, někdy třeba i 400. Při nastavení jiných hodnot dochází ke zhoršení výstupu čipu. Tento dopad je minimalizovaný procesorem v těle fotoaparátu/kamery. A ještě to trochu zesložitím: u Canon DSLR je nativní nastavení 160. Ale pro foto je nejlepší 100. Těch 160 využijete právě při videu. Tam kde to nejde nastavit se musíte smířit s větším množstvím šumu.

Uffff, už jen probereme co nám může ovlivnit tělo a půjdeme už konečně na TO. Tedy na to srovnání. Už to bude pohodička a všemu krásně porozumíte. Tedy skoro…

Firmware
V podstatě obslužný program, který ovládá funkce foťáku. Kromě jednotlivých funkcí, ale také obsahuje rutiny pro zpracování obrazu. Nastavení firmwaru může výrazně ovlivnit funkčnost a možnosti zařízení. Firmy mohou z marketingových důvodů některé vlastnosti skrz firmware „schválně“ omezit. Proto se někdy používají tzv. hacky (upravený obslužný software foťáku či kamery), které „odemykají“ možnosti, které s původním firmwarem nešli.

Datový tok

To souvisí s firmwarem. Datový tok u videa je do jisté míry úměrný kvalitě výstupu. Čím je datový tok menší, tím větší komprese nastává a tudíž klesá „kvalita“ výsledného videa. Znovu opakuji že to platí jen do určité míry, protože pokud už z čipu nebude záznam dobrý, tak sebevětší datový tok už videu ve výsledku nepomůže.


Poněkud lepší vysvětlení řady pojmů najdete tady: www.fotoroman.cz

(pokračování příště)