Skupina Mirax Movies působí na poli amatérských filmařů již od roku 2002. Její ústřední postavou je Milan Letocha , který si spolu se svými kumpány realizuje své sny o filmařině. Je nutno podotknout, že je to skutečně nadšený filmař, který se dokonce natáčením živí. To se podaří málokterému tvůrci. Podnikatelský duch se pak odráží v celkovém přístupu k tvorbě, které je velmi efektivní co se týče poměru cena/výkon, a také ve snaze dodržovat platné zákony v oblasti autorských práv, na což řada autorů velmi často háže bobek.
Svoje díla pro zákazníky, což jsou většinou svatebčané, soukromé podniky či instituce, vyrábí pod hlavičkou http://www.miraxstudio.cz/.
První díla která se objevovala oficiálně pod hlavičkou Mirax Movies, byla k vidění na dnes již zřejmě definitivně mrtvých stránkách Amatfilmu kolem roku 2002. Rokům 2002-2003 vesměs vévodili hrané krátké skeče, které s filmem měli pramálo společného, a pak podivnost jménem Agent Bob vrací úder.
Myslím že nemá cenu je nějak více rozebírat. Je vidět že tato díla byla točena hlavně pro svou zábavu, případně pro oslovení svých přátel a kamarádů.
Nicméně už v roce 2003 natáčí Letocha první váženěji míněné dílo Chodec (http://www.csfd.cz/film/275410-chodec/). Je zde patrný pokus o budování atmosféry, konečně nějaká práce s hercem a přidání "dialogů." Poprvé je zde použito schéma "muž vzpomíná na dívku - něco nudného nezajímavého dělá - závěr do ztracena." Toto schéma byla později "zrecyklováno" v dalších filmech.
Chlapci si na sebe upletli docela velký bič, neboť se celý děj odehrává ve tmě. Tomu odpovídá i kvalita obrazu, která je otřesná. Kompozice, střihová vazba a záběrování je typicky amatérské, ale rozhodně se řadí k tomu lepšímu co je v amatérských filmech k vidění. Dokonce se objevuje střídání záběrů jako je celek-polocelek-detail atd.). A to se psal rok 2003, takže bych řekl na tu dobu velmi dobrá práce. Mnohem horší je ale fakt, že film je hrozně nudný, protože i když má film něco málo přes 9 minut, tak 90% času sledujeme herce jak vzpomíná. V křesle. S hrnkem. A 10% času jde tmou. Tohle si můžou lajznout možná bratři Cohenové, ale ne mládenci odněkud z vidlákova.
Po tomto prvním vážnějším pokusu si s filmem dali "Miraxáci" na 2 roky oraz. Tvořili spíše menší skeče pro zábavu a občas nějaký dokument. Pauza zřejmě byla dána i studiem Milana Letochy na tomto kurzu pořádaného společností Impuls. Nejde tedy o školu, jak by se mohlo zdát z popisu na oficiální stránce M.L., ale o placený 3 semestrální kurz pod vedením pedagogů z FAMU s akreditací MŠMT. A je nutno říci, že ty 2 roky se opravdu vyplatily.
V roce 2005 vychází 2 filmy, z nichž jeden doslova katapultuje Mirax Movies do širšího povědomí amatérských filmařů, a to díky řadě získaných ocenění.
Film Stopař (http://www.csfd.cz/film/275409-stopar/galerie/) je příběhem mladého muže, který se vrací od své dívky a stopne si na cestu nazpět auto. Řidič se chová divně, v rádiu dávají zprávu o útěku vraha z vězení a do toho se po okolí potloukají 2 mafiáni, z nichž jeden vypadá jako Zub z příběhů o Jamesi Bondovi. Ze zpracování je patrná snaha pohrávat si s divákem. Příběh není podáván v čase kontinuálně a je záměrně kouskován a zpřeházen. Divák se pak o to víc musí soustředit, aby vše pochopil a zařadil do správných souvislostí. Toto je mimochodem přístup, který Letocha plně rozvine ve svém posledním projektu.
Kamerově zde Letocha dozrál. Dokáže si pohrávat s detaily, servírovat záměrně jen útržky a detaily obrazu, navodit pocit tísně. Střih pak tento pokus o trailer ještě umocňuje ve spojení s hudbou. Ta je sice až příliš orchestrální, ale udělá své. Zvuk je na amatérské poměry dobrý. Co ale táhne celý počin ke dnu je špatný scénář a ještě horší režie. Herci jsou tradičně amatérští, ale v určitých okamžicích se utrhnou až k evidentně komickým výstupům, kdy jsem si najednou nebyl jistý, zda-li to náhodou není míněno jako záměr. Tedy že to celé má být komedie. A to bych ještě řekl že se jedná o lepší místa. Mnohde dochází pouze k proklamaci textu a o herectví už nejde vůbec. O scénáři pak vypovídá nejvíce to, že celý děj končí do ztracena. Nedozvíme se nic o tom, kdo jsou ti dva mafiáni, proč šli po hlavním hrdinovi, a jak to bylo s tím vrahem z rádia. Prostě autorovi došel dech, a tak záběr vypustil.
Zatímco Stopař je spíš nedodělek a můžeme jej brát jako test svícení a práci se střihem, pak druhý film je zúročením všeho předchozího: Destiny (http://www.csfd.cz/film/275408-destiny/).
Autoři použili klasické schéma o zklamaném mládenci, který vzpomíná na dívku, dělá spoustu zbytečných věcí a nakonec se odhodlá k činu. Nutno říci že Letocha to s kamerou umí a dokáže vytvořit dobré kompozice. Stejně tak považuji nasvícení v některých místech za velmi dobré. Zvuk je tradičně nadprůměrný.
Toto je jeden z nejúspěšnějších filmů, které kdy Mirax Movies natočil (získal řadu ocenění na regionálních filmových festivalech pro amatéry). Je jasné, že v roce 2005 tohle muselo působit v záplavě hardcore-amatérské tvorby jako dílo z jiného světa. Nerozklepaná kamera, barevně vše sladěné, řemeslně velmi dobré dílo bez vážnějších vad na kráse. Jenže škarohlídi zde budou poukazovat na neskutečnou rozvleklost a plytkost děje, kdy 80% času mladý chlapec vzpomíná na dívku , a při tom dělá nějaké činnosti, jako je vykouření cigarety, či opečení buřtu. 10% pak zbývá na závěrečné drama, ve kterém opět není tak zcela jasné, zda-li střelec zabil jenom sám sebe, nebo sejmul i ten zbytek postav. 10% filmu pak tvoří výplňová vata (evidentně fetiš tvůrce: větvičky, lístečky, detailní záběr na kliku od dveří, detail na cigaretu apod. ). Z dnešního pohledu je to slabota. Ale jsme ve stejné situaci, jako kdybychom se dívali na inscenaci z ČT Brno z 80tých let minulého století a srovnávali to s něčím od Finchera. A proto znovu opakuji: tohle je dílo z roku 2005, kdy řada tvůrců ani nevědělo, jak se vyvažuje bílá. Herecké výkony jsou bohužel opět slabší, nicméně není to tak hrozné. Respektive ono není ani moc co hrát. Přesto v některých místech občas divák zahlédne spíše pózu vhodnou do grotesky, než pro drama.
V roce 2006 se skupina rozhodla navázat na úspěch Destiny pokusem o horor s názvem Přízrak (http://www.csfd.cz/film/275407-prizrak/) .
Opět se potvrdilo, že Letocha sice kameru umí, ale jako scénárista je bezradný. Použil stejné propriety jak před léty ve Stopařovi: rádio se správou o sadistovi a postavu tajuplného muže. Tímto diváka uvrtává do děje a očekává od něj, že si příběh bude dotvářet sám ve své fantazii a autor mu sem tam pomůže se zvuky. Skoro se mi zdá, že tento koncept a jak ho uchopit musel někde probírat na škole, protože celý způsob realizace působí velmi šablonovitě. Jak z učebnice. Navíc i když uběhl rok, nedošlo k žádnému znatelnému progresu ve tvorbě. Postupy vyprávění i kamery jsou tytéž jak v předchozích dílech.
V roce 2007 měl být uskutečněn projekt s názvem Když... . Z realizace nakonec sešlo, neboť hlavní představitelka odešla do Brna a nemohla se nadále filmování věnovat. Zvláštní trochu je, že tvůrci nedokázali zareagovat obsazením jiné představitelky. Nicméně možná to je nakonec dobře. Podle dochovaných útržků je je jasné, že šlo o novou verzi na téma "mládence co vzpomíná na dívku a dělá nějako nudnou činnost." Plus samozřejmě vata v podobě větviček, západů slunce, nočních záběrů města atd. .
Podle hudby a záběrů si troufám tvrdit, že tohle měla původně být neskutečně utahaná záležitost bez života, kterou měly zachraňovat místy úchvatné scenérie a záběry. Ale to jsou opravdu jen moje dohady na základě poslechu hudby a faktu, že zbytky co zbyly mají 7 minut z toho 5 minut byla vata (byť velmi hezká).
Místo toho tak spatřily světlo světa 2 projekty s podobným názvem. FAFU a FAPU. FAFU byl pokus o kolaboraci více filmových skupin. S nápadem přišel sám Letocha a zúčastnili se ho i chlapci spřízněni s Krávou Ledvinou jako je PjeerVanEck a Fehu. Nikdy se do širšího povědomí nedostal. FAPU pak byla Miraxácká parodie, která si dělal srandu z amatérských filmů. Jak asi tušíte, na průser bylo zaděláno. Ani jeden z těchto projektů tedy nebudu rozebírat.
Poté si Mirax Movies dali další 2 roční pauzu. Bylo to dáno hlavně přestěhováním hlavního herce společnosti Daniela Skřipského do Brna. Nicméně činnost úplně neustala a Letocha se shlédl v PR a marketingových projektech různých společností, jejichž podstatou bylo vytvořit klip pro známou značku a následně získat dost známých, aby vám naklikali hlasy. Vítěz obdržel finanční odměnu.
Vše začalo reklamou na BeBe a vítěz bral 100.000,- Kč. A to už stojí za pokus:
Zde se již naplno projevila určitá omezenost Letochy jako tvůrce. Kamera je sice dobrá a záběry jsou hezké, střihu se také nedá nic vytknout, ale reklama jako taková nemá absolutně žádná šmrnc a náboj. 2 minutová stopáž je pak absolutně smrtící. Hudba je sice licencovaná, ale nudná a taková jakási umolousaná. Tohle prostě nemohlo nikoho pořádně zaujmout.
V roce 2009 se Daniel Skřipský po neshodách s tvůrci v Brně (konkrétně se mnou a Chozém, ale o tom až někdy jindy) herecky vrací a dokonce si střihne scenáristický debut. to vše ve filmu Prohra (http://www.csfd.cz/film/275405-prohra/).
I když se scénářem přišel někdo jiný než Letocha, opět se opakuje obehrané schéma "mládenec vzpomíná", i když v tom to případě je vzpomínání zkráceno jen na úvodní záběr a je zde podstatně více děje. Kamerově je celý film opět dobrý a autor vše korunuje velmi povedenou postelovou scénou. Akorát jaksi trochu nepasuje do děje. Je zde obvyklá spousta vaty v podobě lístečků, záběrů na noční město, mraky apod. . Každopádně řemeslně je to opět zvládnuto velmi dobře.
Některé záběry jsou použity z neuskutečněného Když... .
Jako evegreen je použit závěr do ztracena, který maskuje tradiční scenáristickou nemohoucnost, a jako třešnička na dortu záběry z dovolené, na které byl jeden ze členů štábu.
Malá odbočka:
Píše se rok 2009 a tvůrci už v drtivé míře přešli na HDV. Canon zahájil svou revoluci ve filmu s kultovním 5D MarkII. Za nedlouho přijde vynikající 550D, které dokoná dílo zkázy a sprovodí ze světa slepou vývojovou větev DOF adaptérů. Po internetu kolují úžasná videa ve vysokém rozlišení a perfektním color-gradingem. Vznikají fóra pro amatérské tvůrce. Probíhá neustálé předávání informací jak v amatérských podmínkách vytvořit správný film-look. Philip Bloom je nepsaným králem indies. Video Copilot uveřejňuje nové a nové postupy pro Adobe AfterEffects. Zkrátka svět je v pohybu a přichází stále noví a noví tvůrci, kteří mají přístup k technice a zkušenostem, jako dosud nikdy před tím. Proti tomu všemu stojí Letocha se svojí výběhovou XM2 a dodržuje zažité postupy z toku 2003. Ano, řemeslně velmi dobře zvládnuté tak, že mu může kde kdo závidět. Ale přesto to všechno nějak čpí starobou a naftalínem. Mimochodem: Letocha se dovídá o existenci AfterEffects až někdy v roce 2011.
Prohra byla přijata spíš s rozpaky. Jak na ČSFD, tak i u dalších diváků. Vytýkána byla plytkost děje, hra na city, film se bral moc vážně a nezvládnutý závěr. Tohle prostě v roce 2009 servírovat nejde.
V roce 2011 se skupina Mirax Movies rozhodla stvořit svoje OPUS MAGNUM - projekt o kterém Letocha snil snad od počátku jeho filmové dráhy. Celovečerní film! Namísto uspěchaného vývoje si dává načas a chce vše uveřejnit až roce 2012.
Celý projekt se jmenuje "Untitled Project."
Tímto končí první díl miniseriálu o společnosti MiraxMovies. Ve druhé části nazvané "Mirax Movies - temné alter ego Milana Letochy" se budu zabývat ústřední postavou společnosti a projektem "Untitled Project."
Žádné komentáře:
Okomentovat