Foťák nebo kamera - 2hý díl

Objektiv

Bajonet

Objektiv se musí nějak přidělat k tělu foťáku nebo případně kamery (to je ale spíše vyjímka). Pro lepší představu je to dobré přirovnat k závitu na šroubech. Existují bajonety typizované (např. C-mount, T-mount, 4/3, m4/3) nebo specifické dle výrobce (např. Nikon, Canon FD/EF, Pentax). Bajonet objektivu tedy musí „pasovat“ na závit těla. Nicméně díky adaptérům lze toto obecné pravidlo do jisté míry obejít.

Ohnisková vzdálenost

Existuje spousta různých definic, ale pro naše účely je podle mého nejlepší, že ohnisková vzdálenost na objektivech vyjadřuje úhel záběru. Podle něj se tedy dají objektivy dělit na širokoúhlé (12-40) , střední (40-70) a teleobjektivy (70- a výše). Kromě úhlu záběru je ohniskovou vzdálenosti ovlivněna i perspektiva. Čím je ohnisková vzdálenost nižší, tím je perspektiva více zdůrazněna. A naopak.

Clona

Clona je mechanická součást objektivu, která se skládá z lamel, jejímž ovládáním buď lamely skládáme k sobě, nebo je naopak odtahujeme a tím aktivně měníme průměr objektivu, a tedy kolik světla proniká na snímač. Ke cloně se váže clonové číslo, což je poměrová hodnota délky objektivu k velikosti otvoru, které je schopna clona vytvořit. Clona se nastavuje po f-stupních, pro které platí, že  poměr světelného toku mezi dvěma sousedícími clonovými čísly je dvojnásobný, respektive poloviční. Všimněte si, že f-stupeň není o konkrétním množství dopadajícího světla. Proto tedy 2 různé objektivy, byť nastavené na stejnou clonu, budou propouštět rozdílné množství světla. Proto se třeba u filmových objektivů nesetkáte s f-stupni, ale T stupni, které k tomu slouží.
Jo jo, je to masakr… a to ještě nejsme o pojmů, které navazují na výše uvedené pojmy budou je kombinovat. Tak jo, deme na snímací prvek.

Crop faktor

Snímací prvek může mít různou velikost. Tak nějak historicky se za základní velikost považuje rozměr snímacího prvku 34x24mm . To je velikost klasického okénka fotografického pásu. Říká se mu také „full-frame.“ Protože v průběhu vývoje se kromě toho rozměru používali i rozměry jiné, nastal by problém se značením ohniskových vzdáleností u objektivů. Proto uváděné ohniskové vzdálenosti na objektivech odpovídají úhlům záběru na full-frame snímačích. Pro přepočet na menší či naopak větší snímače se používá crop-faktor (ořezový faktor), kterým se provádí přepočet, aby se dal určit skutečný úhel záběru. Např. snímače o velikosti 4/3 palce mají crop faktor 2. Tedy úhel záběru 25mm objektivu je na 4/3 snímači roven úhlu záběru 50mmm objektivu na full-framu. Ale perspektiva (tedy to jak se jeví předměty daleko od sebe v prostoru) samozřejmě stále odpovídá 25mm(!). Na to se dost často zapomíná.

Dynamický rozsah
Rozsah uváděný ve stupních clon mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem ve snímané scéně. V praxi si zkuste představit scénu při odpoledním slunci, kdy předměty vrhají velmi „tvrdé“ stíny. DR snímače ovlivní, jak bude scéna vypadat. Při nízkém DR budete např. ve stínech vše dobře vidět, ale obloha bude vypálená, tj. bíla bez jakékoliv kresby. Případně to bude naopak – obloha s krásnou kresbou, ale ve stínech budou podpaly, tj. černá a nic jiného než černá. Čím větší bude dynamický rozsah snímače, tím více detailů z této extrémně kontrastní scény zachytíte.

ISO
Pokud se vám přechozí vysvětlení zdálo hodně amatérské, tak co teď přijde vás asi totálně rozseká. Tak to klidně přeskočte. ISO je prostě hodnota udávající citlivost snímače. Čím je citlivost vyšší, tím méně světla při stejné rychlosti závěrky (!! toto je důležité!!) je potřeba k tomu, aby byla scéna zachycena. Tedy pro tmavé scény je potřeba vysoké ISO a naopak pro ty v exteriéru za sluníčka naopak nízké. Čím je ISO vyšší, tím  se zvyšuje množství šumu (šum je naprosto přirozenou součástí fotografie od jejího vzniku. Sám šum není problém, ale snímače produkují šum digitální, který ani zdaleka není tak hezký, jako klasické zrno fotografických materiálů).. A kromě toho se vám ještě snižuje DR. A aby toho nebylo málo, přidám ještě pojem „Nativni ISO“ – každý snímací čip je z výroby nastaven na svoje základní ISO. To je např. typicky 160, někdy třeba i 400. Při nastavení jiných hodnot dochází ke zhoršení výstupu čipu. Tento dopad je minimalizovaný procesorem v těle fotoaparátu/kamery. A ještě to trochu zesložitím: u Canon DSLR je nativní nastavení 160. Ale pro foto je nejlepší 100. Těch 160 využijete právě při videu. Tam kde to nejde nastavit se musíte smířit s větším množstvím šumu.

Uffff, už jen probereme co nám může ovlivnit tělo a půjdeme už konečně na TO. Tedy na to srovnání. Už to bude pohodička a všemu krásně porozumíte. Tedy skoro…

Firmware
V podstatě obslužný program, který ovládá funkce foťáku. Kromě jednotlivých funkcí, ale také obsahuje rutiny pro zpracování obrazu. Nastavení firmwaru může výrazně ovlivnit funkčnost a možnosti zařízení. Firmy mohou z marketingových důvodů některé vlastnosti skrz firmware „schválně“ omezit. Proto se někdy používají tzv. hacky (upravený obslužný software foťáku či kamery), které „odemykají“ možnosti, které s původním firmwarem nešli.

Datový tok

To souvisí s firmwarem. Datový tok u videa je do jisté míry úměrný kvalitě výstupu. Čím je datový tok menší, tím větší komprese nastává a tudíž klesá „kvalita“ výsledného videa. Znovu opakuji že to platí jen do určité míry, protože pokud už z čipu nebude záznam dobrý, tak sebevětší datový tok už videu ve výsledku nepomůže.


Poněkud lepší vysvětlení řady pojmů najdete tady: www.fotoroman.cz

(pokračování příště)

Foťák či Kamera? Dilema amatérských tvůrců filmů (1ní díl)

Pro napsání tohoto článku mě byl podnětem rozhovor s 2mi lidmi, které baví natáčení. Jedním z nich je muž, který se točením dokumentů a svateb živí a druhým je slečna (viz. obrázek dole), která se věnuje ve svém  volném čase natáčení filmů a klipů.

U obou mně překvapilo, že se mě zeptali k čemu vlastně to točení s DSLR vlastně je? Proč nepoužít klasickou kameru? A samozřejmě chtějí vědět, co si případně mají koupit a co je zajímavého na trhu. Prostě otázky, které bych ani nepředpokládal, že může ještě někdo dneska položit.



  VS

Protože sem sice narcis, co se rád chlubí načtenými znalostmi z internetu (www.eoshd.com, 43rumors.com) a od lidí co se v tom skutečně vyznají (Petr Špelta aka Lachtan), ale už mě to trochu unavuje jak to furt vomílám dokola (a hlavně ne úplně přesně a dokonale) , rozhodl sem se to hodit na papír, aby to moje žvatlání konečně dostalo nějakou tu štábní kultůru.

Tedy začněme vyjasněním si základních pojmů pro potřeby účely článku.

POZOR!!! V následujícím textu budou uváděny nepřesné výrazy a pojmy, které zasvěcené a technicky zdatné uživatele budou přivádět k zuřivosti, takže pro ně tento článek není vhodný. Pro ostatní upozorňuji, že provádím často zjednodušení v rámci celkové pochopitelnosti výkladu. OK, po pravdě to dělám především kvůli tomu, abych to vůbec pochopil já sám. Ale to je podružné.

Kamera pro účely článku mám na mysli především  tzv.  reportážní typy kamer, které jsou cenově dostupné a pohybují se v cenových relacích od 20k-350k Kč. Jejich primárním smyslem je záznam událostí a tomu je podřízena ergonomie i technické nastavení. Nezabývám se tedy kamerami určenými pro film.
 
Foťák
Zařízení primárně určené pro zachycení statických obrázků s možností záznamu videa.  Při tvorbě videozáznamu poskytuje prostor pro tvůrčí a kreativní způsob záznamu, o který je kamera díky svému zaměření a fyzikálním omezením ochuzena. Pojmu DSLR se chci vyhnout kvůli strojům s výměnnými objektivy bez zrcátka (EVIL a SLT).
 
Po jednoduchém úvodu budou následovat pojmy spojené přímo se záznamem, bez čehož se bohužel neobejdeme a rovnou předesílám, že je to hrozná otrava. Ale bez zvládnutí těchto pojmů nejde zodpovědět otázku, proč se někdy foťák jeví jako lepší varianta.

Rozdělím to ještě na jednotlivé prvky, které se na záznamu podílejí. U objektivu jsou to: bajonet, ohnisková vzdálenost a clona. U snímacího prvku: crop faktor, dynamický rozsah (DR), ISO. Tělo kamery/foťáku: firmware, datový tok.

To be continued...

Noc v Myší díře aneb 10 minut za 10 dní

V neděli měl internetovou premiéru nejnovější počin z produkce Ludovico Filmu. 10 minutový thriller z brněnského podzemí, kde kromě obligátní honičky se zabijáky čeká diváky i vedlejší příběhová kolej v podobě  vývoje love-vztahu mezi oběma hlavními představiteli. Když sem viděl film asi po 15té, musel sem si položit otázku: proč to natáčení kurva vlastně trvalo tak dlouho? Odpověď se pokusím sesmolit do nějakých základních bodů, které mohou být brány jako jakési varování pro začínající tvůrce.

Jak to vlastně bylo?

Projekt „Myšina“ vznikl z původního záměru natočit krátký gag, který měl být postaven na verbálním humoru. Měl to být rozhovor mezi policistou a nějakým jeho nadřízeným. Později se na tento nápad nabalovali další a další gagy, situace či scény, až ve finále vznikl nápad natočit rovnou celý film. Náš požadavek byl, aby se vše odehrávalo na jednom místě, někde kde nebudeme ovlivněni počasím a pokud možno bez lidí. Volba tedy padla na podchod u brněnského nádraží. To místo se nám (mě a Chozemu) jevilo jako naprosto ideální. Spleť průchodů, zářivkové osvětlení, možnost natáčet i za deště – prostě ideál.

Původní časový plán byl následující: 1 den točení na veřejných toaletách, 2 dny v podchodu a 1 den v hospodě + 1 den na případné dotáčky. Prostředí toalet mělo přinést „svěží vítr“ do běžně užívaných prostředí, která se objevují v amaťácích (byty členů štábu, kavárny kamarádů, opuštěné objekty, les, louky, podchody). Samotné natáčení v podchodu mělo být rychlé a nemělo zabrat příliš mnoho času. A hospoda pak měla završit mind-fuck, se kterým se v původním scénáři počítalo (ano, konec filmu měl být zcela jiný a vše pak dává trochu jiný smysl).

Abychom mohli vytvořit atmosféru opuštěných prostor, natáčeli jsme vždy od půlnoci do rána, kdy jsme předpokládali minimální výskyt lidí. Ale už první natáčecí den nás vyvedl všechny z omylu a předznamenal další trnitou cestu k našemu vysněnému block-busteru.

Následující poznatky jsem naspřádal za těch asi 12 dní, co jsem prožil na natáčeních.

1. První klapka padne nejdřív 1 hodinu po plánovaném začátku natáčení.
2. Točíte-li v místech, která jsou veřejně přístupná, budou bez ohledu na dobu frekventovaně používána a to zrovna tehdy, když potřebujete natáčet.
3. Z předchozího bodu vyplývá, že minimálně polovinu doby natáčení strávíte čekáním na okamžik, kdy v záběru nebudou lidé.
4. Budete-li brát kontaktní zvuk, buďte si jisti, že doba natáčení se prodlouží minimálně o další hodinu.
5. Točíte-li s neherci a chcete aspoň nějaký výkon, budete záběry opakovat i 20x.
6. Když už se chcete srát s kontaktním zvukem, nepovažujte toho člověka, co drží tyč s mikrofonem, za nepodstatného člena štábu. Podržet umí každá coura, ale nabrat kvalitní zvuk jen mistr.
7. Za kameru dejte člověka, který má smysl pro detail a uvažuje aspoň trochu v intencích reality.
8. Není dobré za kameramana dát někoho, kdo sice chce mít rozostřené pozadí, ale nezná základy kompozice.
9. A už vůbec neuvažujte o variantě, že vám za kamerou stačí člověk, co je bude mačkat start a stop.
10. Používáte-li při práci steadicam, zapomeňte na variantu, že nezkušený člověk natočí slušný záběr.
11. Pokud je to navíc člověk z bodu 8, máte na průser zaděláno.
12. Záběry mějte promyšlené předem. Improvizace na místě vás stojí drahocenný čas.
13. Pokud máte tendenci případné nedostatky řešit pomocí prohlášení „to se dodělá v postprodukci“, jste v prdeli.
14. Pracujte jen s lidmi, na které je spoleh a drží slovo.
15. I když vám odpadne půlka štábu, nevzdávejte to. Je to čas kdy se objeví talent.
16. Když se rozhodnete z akčního příběhu udělat love story, nezvládnete to pomocí 2 scén (z nichž jedna působí tak, že hrdina chce znásilnit partnerku).
17. Střih dělejte co nejdřív a nečekejte, až budete mít vše uděláno. Po roce už nemusí být prostředí při případné dotáčce ve stejném stavu a nebudete moci opravit případné chyby.
18. Nedělejte kočkopsy – lidi ze štábu nemají co dělat před kamerou. Zvlášť když to je člověk, který má záběry a kameru na starost.

Uvedené body mám z vlastní praxe vyzkoušené. Ve vlastním zájmu se tedy nepokoušejte o jejich revizi v praxi.