Objektiv
Bajonet
Objektiv se musí nějak přidělat k tělu foťáku nebo případně kamery (to je ale spíše vyjímka). Pro lepší představu je to dobré přirovnat k závitu na šroubech. Existují bajonety typizované (např. C-mount, T-mount, 4/3, m4/3) nebo specifické dle výrobce (např. Nikon, Canon FD/EF, Pentax). Bajonet objektivu tedy musí „pasovat“ na závit těla. Nicméně díky adaptérům lze toto obecné pravidlo do jisté míry obejít.
Ohnisková vzdálenost
Existuje spousta různých definic, ale pro naše účely je podle mého nejlepší, že ohnisková vzdálenost na objektivech vyjadřuje úhel záběru. Podle něj se tedy dají objektivy dělit na širokoúhlé (12-40) , střední (40-70) a teleobjektivy (70- a výše). Kromě úhlu záběru je ohniskovou vzdálenosti ovlivněna i perspektiva. Čím je ohnisková vzdálenost nižší, tím je perspektiva více zdůrazněna. A naopak.
Clona
Clona je mechanická součást objektivu, která se skládá z lamel, jejímž ovládáním buď lamely skládáme k sobě, nebo je naopak odtahujeme a tím aktivně měníme průměr objektivu, a tedy kolik světla proniká na snímač. Ke cloně se váže clonové číslo, což je poměrová hodnota délky objektivu k velikosti otvoru, které je schopna clona vytvořit. Clona se nastavuje po f-stupních, pro které platí, že poměr světelného toku mezi dvěma sousedícími clonovými čísly je dvojnásobný, respektive poloviční. Všimněte si, že f-stupeň není o konkrétním množství dopadajícího světla. Proto tedy 2 různé objektivy, byť nastavené na stejnou clonu, budou propouštět rozdílné množství světla. Proto se třeba u filmových objektivů nesetkáte s f-stupni, ale T stupni, které k tomu slouží.
Jo jo, je to masakr… a to ještě nejsme o pojmů, které navazují na výše uvedené pojmy budou je kombinovat. Tak jo, deme na snímací prvek.
Crop faktor
Snímací prvek může mít různou velikost. Tak nějak historicky se za základní velikost považuje rozměr snímacího prvku 34x24mm . To je velikost klasického okénka fotografického pásu. Říká se mu také „full-frame.“ Protože v průběhu vývoje se kromě toho rozměru používali i rozměry jiné, nastal by problém se značením ohniskových vzdáleností u objektivů. Proto uváděné ohniskové vzdálenosti na objektivech odpovídají úhlům záběru na full-frame snímačích. Pro přepočet na menší či naopak větší snímače se používá crop-faktor (ořezový faktor), kterým se provádí přepočet, aby se dal určit skutečný úhel záběru. Např. snímače o velikosti 4/3 palce mají crop faktor 2. Tedy úhel záběru 25mm objektivu je na 4/3 snímači roven úhlu záběru 50mmm objektivu na full-framu. Ale perspektiva (tedy to jak se jeví předměty daleko od sebe v prostoru) samozřejmě stále odpovídá 25mm(!). Na to se dost často zapomíná.
Dynamický rozsah
Rozsah uváděný ve stupních clon mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem ve snímané scéně. V praxi si zkuste představit scénu při odpoledním slunci, kdy předměty vrhají velmi „tvrdé“ stíny. DR snímače ovlivní, jak bude scéna vypadat. Při nízkém DR budete např. ve stínech vše dobře vidět, ale obloha bude vypálená, tj. bíla bez jakékoliv kresby. Případně to bude naopak – obloha s krásnou kresbou, ale ve stínech budou podpaly, tj. černá a nic jiného než černá. Čím větší bude dynamický rozsah snímače, tím více detailů z této extrémně kontrastní scény zachytíte.
ISO
Pokud se vám přechozí vysvětlení zdálo hodně amatérské, tak co teď přijde vás asi totálně rozseká. Tak to klidně přeskočte. ISO je prostě hodnota udávající citlivost snímače. Čím je citlivost vyšší, tím méně světla při stejné rychlosti závěrky (!! toto je důležité!!) je potřeba k tomu, aby byla scéna zachycena. Tedy pro tmavé scény je potřeba vysoké ISO a naopak pro ty v exteriéru za sluníčka naopak nízké. Čím je ISO vyšší, tím se zvyšuje množství šumu (šum je naprosto přirozenou součástí fotografie od jejího vzniku. Sám šum není problém, ale snímače produkují šum digitální, který ani zdaleka není tak hezký, jako klasické zrno fotografických materiálů).. A kromě toho se vám ještě snižuje DR. A aby toho nebylo málo, přidám ještě pojem „Nativni ISO“ – každý snímací čip je z výroby nastaven na svoje základní ISO. To je např. typicky 160, někdy třeba i 400. Při nastavení jiných hodnot dochází ke zhoršení výstupu čipu. Tento dopad je minimalizovaný procesorem v těle fotoaparátu/kamery. A ještě to trochu zesložitím: u Canon DSLR je nativní nastavení 160. Ale pro foto je nejlepší 100. Těch 160 využijete právě při videu. Tam kde to nejde nastavit se musíte smířit s větším množstvím šumu.
Uffff, už jen probereme co nám může ovlivnit tělo a půjdeme už konečně na TO. Tedy na to srovnání. Už to bude pohodička a všemu krásně porozumíte. Tedy skoro…
Firmware
V podstatě obslužný program, který ovládá funkce foťáku. Kromě jednotlivých funkcí, ale také obsahuje rutiny pro zpracování obrazu. Nastavení firmwaru může výrazně ovlivnit funkčnost a možnosti zařízení. Firmy mohou z marketingových důvodů některé vlastnosti skrz firmware „schválně“ omezit. Proto se někdy používají tzv. hacky (upravený obslužný software foťáku či kamery), které „odemykají“ možnosti, které s původním firmwarem nešli.
Datový tok
To souvisí s firmwarem. Datový tok u videa je do jisté míry úměrný kvalitě výstupu. Čím je datový tok menší, tím větší komprese nastává a tudíž klesá „kvalita“ výsledného videa. Znovu opakuji že to platí jen do určité míry, protože pokud už z čipu nebude záznam dobrý, tak sebevětší datový tok už videu ve výsledku nepomůže.
Poněkud lepší vysvětlení řady pojmů najdete tady: www.fotoroman.cz
(pokračování příště)
pondělí 29. října 2012
úterý 23. října 2012
Foťák či Kamera? Dilema amatérských tvůrců filmů (1ní díl)
Pro napsání tohoto článku mě byl podnětem rozhovor s 2mi lidmi, které baví natáčení. Jedním z nich je muž, který se točením dokumentů a svateb živí a druhým je slečna (viz. obrázek dole), která se věnuje ve svém volném čase natáčení filmů a klipů.
U obou mně překvapilo, že se mě zeptali k čemu vlastně to točení s DSLR vlastně je? Proč nepoužít klasickou kameru? A samozřejmě chtějí vědět, co si případně mají koupit a co je zajímavého na trhu. Prostě otázky, které bych ani nepředpokládal, že může ještě někdo dneska položit.
VS
Protože sem sice narcis, co se rád chlubí načtenými znalostmi z internetu (www.eoshd.com, 43rumors.com) a od lidí co se v tom skutečně vyznají (Petr Špelta aka Lachtan), ale už mě to trochu unavuje jak to furt vomílám dokola (a hlavně ne úplně přesně a dokonale) , rozhodl sem se to hodit na papír, aby to moje žvatlání konečně dostalo nějakou tu štábní kultůru.
Tedy začněme vyjasněním si základních pojmů pro potřeby účely článku.
POZOR!!! V následujícím textu budou uváděny nepřesné výrazy a pojmy, které zasvěcené a technicky zdatné uživatele budou přivádět k zuřivosti, takže pro ně tento článek není vhodný. Pro ostatní upozorňuji, že provádím často zjednodušení v rámci celkové pochopitelnosti výkladu. OK, po pravdě to dělám především kvůli tomu, abych to vůbec pochopil já sám. Ale to je podružné.
Kamera pro účely článku mám na mysli především tzv. reportážní typy kamer, které jsou cenově dostupné a pohybují se v cenových relacích od 20k-350k Kč. Jejich primárním smyslem je záznam událostí a tomu je podřízena ergonomie i technické nastavení. Nezabývám se tedy kamerami určenými pro film.
Foťák
Zařízení primárně určené pro zachycení statických obrázků s možností záznamu videa. Při tvorbě videozáznamu poskytuje prostor pro tvůrčí a kreativní způsob záznamu, o který je kamera díky svému zaměření a fyzikálním omezením ochuzena. Pojmu DSLR se chci vyhnout kvůli strojům s výměnnými objektivy bez zrcátka (EVIL a SLT).
Po jednoduchém úvodu budou následovat pojmy spojené přímo se záznamem, bez čehož se bohužel neobejdeme a rovnou předesílám, že je to hrozná otrava. Ale bez zvládnutí těchto pojmů nejde zodpovědět otázku, proč se někdy foťák jeví jako lepší varianta.
Rozdělím to ještě na jednotlivé prvky, které se na záznamu podílejí. U objektivu jsou to: bajonet, ohnisková vzdálenost a clona. U snímacího prvku: crop faktor, dynamický rozsah (DR), ISO. Tělo kamery/foťáku: firmware, datový tok.
To be continued...
U obou mně překvapilo, že se mě zeptali k čemu vlastně to točení s DSLR vlastně je? Proč nepoužít klasickou kameru? A samozřejmě chtějí vědět, co si případně mají koupit a co je zajímavého na trhu. Prostě otázky, které bych ani nepředpokládal, že může ještě někdo dneska položit.
VS
Protože sem sice narcis, co se rád chlubí načtenými znalostmi z internetu (www.eoshd.com, 43rumors.com) a od lidí co se v tom skutečně vyznají (Petr Špelta aka Lachtan), ale už mě to trochu unavuje jak to furt vomílám dokola (a hlavně ne úplně přesně a dokonale) , rozhodl sem se to hodit na papír, aby to moje žvatlání konečně dostalo nějakou tu štábní kultůru.
Tedy začněme vyjasněním si základních pojmů pro potřeby účely článku.
POZOR!!! V následujícím textu budou uváděny nepřesné výrazy a pojmy, které zasvěcené a technicky zdatné uživatele budou přivádět k zuřivosti, takže pro ně tento článek není vhodný. Pro ostatní upozorňuji, že provádím často zjednodušení v rámci celkové pochopitelnosti výkladu. OK, po pravdě to dělám především kvůli tomu, abych to vůbec pochopil já sám. Ale to je podružné.
Kamera pro účely článku mám na mysli především tzv. reportážní typy kamer, které jsou cenově dostupné a pohybují se v cenových relacích od 20k-350k Kč. Jejich primárním smyslem je záznam událostí a tomu je podřízena ergonomie i technické nastavení. Nezabývám se tedy kamerami určenými pro film.
Foťák
Zařízení primárně určené pro zachycení statických obrázků s možností záznamu videa. Při tvorbě videozáznamu poskytuje prostor pro tvůrčí a kreativní způsob záznamu, o který je kamera díky svému zaměření a fyzikálním omezením ochuzena. Pojmu DSLR se chci vyhnout kvůli strojům s výměnnými objektivy bez zrcátka (EVIL a SLT).
Po jednoduchém úvodu budou následovat pojmy spojené přímo se záznamem, bez čehož se bohužel neobejdeme a rovnou předesílám, že je to hrozná otrava. Ale bez zvládnutí těchto pojmů nejde zodpovědět otázku, proč se někdy foťák jeví jako lepší varianta.
Rozdělím to ještě na jednotlivé prvky, které se na záznamu podílejí. U objektivu jsou to: bajonet, ohnisková vzdálenost a clona. U snímacího prvku: crop faktor, dynamický rozsah (DR), ISO. Tělo kamery/foťáku: firmware, datový tok.
To be continued...
čtvrtek 18. října 2012
Noc v Myší díře aneb 10 minut za 10 dní
V neděli měl internetovou premiéru nejnovější počin z produkce Ludovico Filmu. 10 minutový thriller z brněnského podzemí, kde kromě obligátní honičky se zabijáky čeká diváky i vedlejší příběhová kolej v podobě vývoje love-vztahu mezi oběma hlavními představiteli. Když sem viděl film asi po 15té, musel sem si položit otázku: proč to natáčení kurva vlastně trvalo tak dlouho? Odpověď se pokusím sesmolit do nějakých základních bodů, které mohou být brány jako jakési varování pro začínající tvůrce.
Jak to vlastně bylo?
Projekt „Myšina“ vznikl z původního záměru natočit krátký gag, který měl být postaven na verbálním humoru. Měl to být rozhovor mezi policistou a nějakým jeho nadřízeným. Později se na tento nápad nabalovali další a další gagy, situace či scény, až ve finále vznikl nápad natočit rovnou celý film. Náš požadavek byl, aby se vše odehrávalo na jednom místě, někde kde nebudeme ovlivněni počasím a pokud možno bez lidí. Volba tedy padla na podchod u brněnského nádraží. To místo se nám (mě a Chozemu) jevilo jako naprosto ideální. Spleť průchodů, zářivkové osvětlení, možnost natáčet i za deště – prostě ideál.
Původní časový plán byl následující: 1 den točení na veřejných toaletách, 2 dny v podchodu a 1 den v hospodě + 1 den na případné dotáčky. Prostředí toalet mělo přinést „svěží vítr“ do běžně užívaných prostředí, která se objevují v amaťácích (byty členů štábu, kavárny kamarádů, opuštěné objekty, les, louky, podchody). Samotné natáčení v podchodu mělo být rychlé a nemělo zabrat příliš mnoho času. A hospoda pak měla završit mind-fuck, se kterým se v původním scénáři počítalo (ano, konec filmu měl být zcela jiný a vše pak dává trochu jiný smysl).
Abychom mohli vytvořit atmosféru opuštěných prostor, natáčeli jsme vždy od půlnoci do rána, kdy jsme předpokládali minimální výskyt lidí. Ale už první natáčecí den nás vyvedl všechny z omylu a předznamenal další trnitou cestu k našemu vysněnému block-busteru.
Následující poznatky jsem naspřádal za těch asi 12 dní, co jsem prožil na natáčeních.
Uvedené body mám z vlastní praxe vyzkoušené. Ve vlastním zájmu se tedy nepokoušejte o jejich revizi v praxi.
Jak to vlastně bylo?
Projekt „Myšina“ vznikl z původního záměru natočit krátký gag, který měl být postaven na verbálním humoru. Měl to být rozhovor mezi policistou a nějakým jeho nadřízeným. Později se na tento nápad nabalovali další a další gagy, situace či scény, až ve finále vznikl nápad natočit rovnou celý film. Náš požadavek byl, aby se vše odehrávalo na jednom místě, někde kde nebudeme ovlivněni počasím a pokud možno bez lidí. Volba tedy padla na podchod u brněnského nádraží. To místo se nám (mě a Chozemu) jevilo jako naprosto ideální. Spleť průchodů, zářivkové osvětlení, možnost natáčet i za deště – prostě ideál.
Původní časový plán byl následující: 1 den točení na veřejných toaletách, 2 dny v podchodu a 1 den v hospodě + 1 den na případné dotáčky. Prostředí toalet mělo přinést „svěží vítr“ do běžně užívaných prostředí, která se objevují v amaťácích (byty členů štábu, kavárny kamarádů, opuštěné objekty, les, louky, podchody). Samotné natáčení v podchodu mělo být rychlé a nemělo zabrat příliš mnoho času. A hospoda pak měla završit mind-fuck, se kterým se v původním scénáři počítalo (ano, konec filmu měl být zcela jiný a vše pak dává trochu jiný smysl).
Abychom mohli vytvořit atmosféru opuštěných prostor, natáčeli jsme vždy od půlnoci do rána, kdy jsme předpokládali minimální výskyt lidí. Ale už první natáčecí den nás vyvedl všechny z omylu a předznamenal další trnitou cestu k našemu vysněnému block-busteru.
Následující poznatky jsem naspřádal za těch asi 12 dní, co jsem prožil na natáčeních.
- První klapka padne nejdřív 1 hodinu po plánovaném začátku natáčení.
- Točíte-li v místech, která jsou veřejně přístupná, budou bez ohledu na dobu frekventovaně používána a to zrovna tehdy, když potřebujete natáčet.
- Z předchozího bodu vyplývá, že minimálně polovinu doby natáčení strávíte čekáním na okamžik, kdy v záběru nebudou lidé.
- Budete-li brát kontaktní zvuk, buďte si jisti, že doba natáčení se prodlouží minimálně o další hodinu.
- Točíte-li s neherci a chcete aspoň nějaký výkon, budete záběry opakovat i 20x.
- Když už se chcete srát s kontaktním zvukem, nepovažujte toho člověka, co drží tyč s mikrofonem, za nepodstatného člena štábu. Podržet umí každá coura, ale nabrat kvalitní zvuk jen mistr.
- Za kameru dejte člověka, který má smysl pro detail a uvažuje aspoň trochu v intencích reality.
- Není dobré za kameramana dát někoho, kdo sice chce mít rozostřené pozadí, ale nezná základy kompozice.
- A už vůbec neuvažujte o variantě, že vám za kamerou stačí člověk, co je bude mačkat start a stop.
- Používáte-li při práci steadicam, zapomeňte na variantu, že nezkušený člověk natočí slušný záběr.
- Pokud je to navíc člověk z bodu 8, máte na průser zaděláno.
- Záběry mějte promyšlené předem. Improvizace na místě vás stojí drahocenný čas.
- Pokud máte tendenci případné nedostatky řešit pomocí prohlášení „to se dodělá v postprodukci“, jste v prdeli.
- Pracujte jen s lidmi, na které je spoleh a drží slovo.
- I když vám odpadne půlka štábu, nevzdávejte to. Je to čas kdy se objeví talent.
- Když se rozhodnete z akčního příběhu udělat love story, nezvládnete to pomocí 2 scén (z nichž jedna působí tak, že hrdina chce znásilnit partnerku).
- Střih dělejte co nejdřív a nečekejte, až budete mít vše uděláno. Po roce už nemusí být prostředí při případné dotáčce ve stejném stavu a nebudete moci opravit případné chyby.
- Nedělejte kočkopsy – lidi ze štábu nemají co dělat před kamerou. Zvlášť když to je člověk, který má záběry a kameru na starost.
Uvedené body mám z vlastní praxe vyzkoušené. Ve vlastním zájmu se tedy nepokoušejte o jejich revizi v praxi.
neděle 29. ledna 2012
Mirax Movies - temné alter ego Milana Letochy - 2há část (doplněno o up-date)
Mirax Movies je duchovním dítětem Milana Letochy, který dodnes značku "Mirax" používá i pro svou točičskou praxi. Bez něj by tato společnost nikdy nebyla živoucí, protože jen díky jeho úsilí začali vznikat první skutečné filmy. V opačném případě jsem přesvědčen, že by zapadla do okruhu náhodně vznikajících seskupení, která nejdříve točí rádoby-vtipné skeče, aby se následně při pokusu o něco většího okamžitě rozpadaly.
Mezi nejdůležitější vlastnosti, kterými Letocha disponuje, a které považuji za klíčové jsou tyto:
- tah na bránu
- pragmatičnost
- rychlost
- řemeslná zručnost
- vytrvalost
- nadšení
Znám řadu filmařů, kteří jsou kreativnější a možná i schopnější za kamerou, ale své díla málokdy dokončí. U Letochy je to přesně naopak. Řetězec nápad-realizace-finále je až na výjimky (pouze jeden projekt!) nepřerušovaný. Jde si zkrátka za svým a nenechá se jen tak něčím a někým zviklat.
I když je tato kombinace vlastností vynikající, Letochovi v týmu schází člověk, který by dokázal tvorbu oživit originálními nápady, případně dodal dobrý příběh. Důsledkem toho je omílání 2 schémat, kde se nápady nahrazují zaběhnutým klišé. Namísto pokusu o nový a neotřelý přístup nastupuje chladný racionální kalkul.
Předpokládám, že postup tvorby u Mirax Movies je zhruba takovýto:
1) přijde se tématem, které buď čerpá z aktuálního dění, nebo zájmu diváků o určitý druh filmu
2) dle šablony/kuchařky/návodu se připraví hlavní propriety, které k podobnému žánru patří
3) to se zasadí do rychle vymyšleného příběhu
4) případné nedostatky v příběhu nejsou považovány za chybu, ale za výhodu
5) realizace a forma se zcela podřizuje dostupným prostředkům
6) finální uvedení
Výsledky jsou po řemeslné stránce dobré, ale příběhy končí do ztracena, jsou předvídatelné, nudné, herci často ani netuší co vlastně mají hrát (protože to neví ani režisér). Jít s podobným nedodělkem na trh vyžaduje další vlastnosti, kterými Letocha disponuje:
- hroší kůže
- absence sebenáhledu
Nemyslím si, že jsou to vyloženě záporné vlastnosti. Kdyby je neměl, tak nikdy nic nedokončí. Ale v některých případech by mu asi divák byl i vděčný. Nicméně mám dojem, že u Letochy jsou značně hypertrofované.
Přesně stejným uvedeným postupem, jak sem naznačil výše, se řídí i poslední velký projekt, který má být završením snahy Mirax Movies a zřejmě je plánován i jako vstup do světa profesionálního filmu: Untitled Project.
To že celý projekt je pojímán na zcela nové úrovni, lze vypozorovat už z toho, že má vlastní stránku, plakát, propagaci na FB a články o něm jsou vrhány na nejrůznější servery. Je vidět že Letocha se hodně naučil od "Chozého" Blažka, se kterým krátkou dobu spolupracoval a jehož zkušenosti s filmem pro něj byly velmi přínosné.
"CO JE TO ČAS? Čas je neprostorové lineární kontinuum, v němž se události odehrávají v nevratném pořadí."
Toto je znění úvodního sloganu celého filmu. Už z této věty kterou dal dohromady snad samotný Captain Obvious lze vycítit určitý puch ordinérnosti, schované za naleštěnou fasádu něčeho skutečně VELKÉHO.
Film je přiřazen k žánru sci-fi, thriller, horor. Tato směska jen nahrává tušení, že to se samotným filmem nebude tak úplně super, protože za toto se dá skrýt skoro vše, včetně nepovedených záběrů.
Ještě před trailerem na samotný film, je dobré se podívat na reportáž, kterou natočila Rosana Zvelebilová:
Pokud si odmyslíte ty otřesné chlebíčky s rajčetem a okurkou, omšelé prostředí a celkovou nenápaditost celého rozhovoru, vyplynulo z něj následující:
1) bude to další "Blair Witch like movie" (to samo o sobě není špatné zvlášť pro amatéry)
2) scénář se tvoří za pochodu
3) režie prakticky neexistuje
4) mají tam být jakési autentické prvky (do hororu/sci-fi??!)
5) velké ambice
Tohle je podle mě dostatek indícií k tomu, aby bylo jasné, že to skončí totálním průserem a výsměchem.
Další střípky do skládanky pak lze odvodit z tohoto druhého sestřihu reportáže:
To podstatné co zazní je následující (to že existují nějaké "aglomerační společnosti" pomíjím): Děj filmu stojí za starou belu a pokud to nezachrání technika, tak se divák nejenže nepobaví, ale zřejmě ani nepochopí děj. Ale co taky čekat od projektu, který nemá scénář, že.
Nyní samotný trailer, který je ale nenabídne moc nového:
V obou reportážích je zmíněn další projekt, který má být součástí finálního Untitled Projectu a to krátkometrážní snímek, nazvaný velmi vychytrale jako Project. Z obou reportáží vyplývá, že to má být v podstatě reklama a lákadlo pro diváky na kompletní film. Ale tak tomu není. Vše je drženo pod pokličkou a přístupné jen návštěvníkům festivalům amatérských filmů. Bohužel tvůrcům tak nějak nedochází, že pokud chtějí mířit na širší publikum, což podle mého vyplývá z rozhovorů, budou muset opravdu film zveřejnit. Ponechávání exkluzivity v podobě projekcí na festivalech dává spíše tušit, že cílovou skupinou jsou sami tvůrci amatérských filmů, případně jejich kamarádi a známí. To je podle mého trochu v rozporu s tím, co tvrdí tvůrci.
Je jasné, že důvodem proč zveřejněné výsledky zatím vypadají tak jak vypadají, je limit Letochova týmu i jeho samotného přijít s něčím skutečně dobrým. Jeho jinak velmi kvalitní vlastnosti se obrací proti němu samotnému, protože si zkrátka nepřipouští (respektive on to v té reportáži připustil, ale tak na půl), že by jeho dílo mohlo být špatné. Proto také mimochodem nelze jeho díla na YouTube komentovat. Na jeho stránkách sice probíhá hlasování o tom, jaký film bude, ale chybí tam vyloženě negativní možnosti.
Řekl bych, že se zde promítá jeho čistě pragmatický duch a racionalita, kterou si přináší z komerčního světa, kde by případné negativní reakce mohli ovlivnit jeho business. Na druhou stranu je pak otázka, proč si cpe informaci o tomto projektu na vlastní stránky, které mají propagovat jeho služby jako svatebního kameramana (to že stránky jsi nejsou přes 1/2 roku aktualizované také o něčem svědčí).
Vůbec kritika jeho samotného včetně "společností," se kterými je svázán svým jménem, je jeho pověstnou Achillovou patou. Pokud k tomu dojde, neváhá vyhrožovat právním postihem. A může se jednat třeba jen o diskusi na nějakém zapadlém serveru. I když je jasné, že takové vyhrožování je k smíchu, protože se týká naprosto podřadné věci, může to některé jedince docela vylekat. To se třeba stalo mě na fóru 16mm.cz. Já se tedy jeho výhrůžkám smál, ale Maty se zalekl a smazal celé vlákno, kde došlo k cupování jeho "óbr prodžektu." Na celé věci je legrační už ta skutečnost, že něco jako Mirax Movies, či Mirax Studio neexistuje - Letocha je jen obyčejný živnostník (já osobně ale zároveň říkám RESPECT!). Ale to je podružné.
Bohužel někdy ho jeho osobnostní předpoklady zavádějí až za hranu slušného chování. Tak se stalo v případě projektu Chozého Blažka "Assassin." Letocha měl k tomuto projektu dodělat hudbu, což skutečně udělal. Tedy zaplatil za licenci již vytvořeného díla. Kromě toho ale poladil i střih a sem tam zkorigoval vyvážení bílé. Pak ale došlo k rozvázání spolupráce (o tom v části o soutěži Magnum Gold). Chozé sám k celé věci přistoupil s tím, že nepoužije nic z toho, co bylo na filmu Letochou uděláno. To ale nezabránilo Letochovi, aby si film přivlastnil a nahrál ho jako regulérní dílo Miraxu. Teprve po důrazných žádostech a hlavně posláním příspěvku do diskuse ČSFD v duchu že je zloděj, se rozhodl vše smazat. Ano, to na Letochu platí nejvíc. Nepřijde vám to trochu absurdní?
To že pak Letocha jako odvetu požadoval smazání nějakých mých videí s Danilem Skřípským v rámci totálně ujeté myšlenky, že Daniel je vlastně součástí Mirax Movies, a tak má na film větší právo než já, nemá podle mne smysl ani komentovat.
Už v předchozím díle jsem se zmínil o jeho koketování s kampaněmi, jejichž účelem je podnítit zákazníky k tvorbě videí, která jsou hodnocena na základě hlasování poroty a diváků. Jedná se o variantu virální kampaně, kdy sami účastníci pomáhají šířit osvětu značky/produktu a to skoro zadarmo. Vše začalo upoutávkou na BeBe, které ale ještě mělo nějakou úroveň. Letocha ale byl (a je podle mého stále) podobnými soutěžemi přímo posedlý a je schopný ve své snaživosti zajít až na totální dno, kdy se sám promenáduje před kamerou.
Znovu BeBe a ještě to má pořád nějakou úroveň.
Toto je však o poznání horší. Nápad takový neslaný nemastný, ale tak nějak to ještě pořád jde.
Pak přišla série videí pro soutěž pořádanou firmou Aquila:
1) nuda, ale tak nějak to ani nepobuřuje.
2) tady se šlo o nějaký ten stupeň dolů
3) Tady Letocha objevil zelené pozadí
4) No a tohle je už skutečný odpad (ale pořád nejsme na dně)
Ten chlapec s kšiltovkou postižený padoucnicí v pravém horním rohu je sám Mistr. Mě samotnému to přijde velmi smutné.
Pak přišel s kampaní aukční portál Aukro.cz.
...a Letocha šel definitivně ke dnu. Nejen zpracováním, ale především bezostyšným vykrádáním nápadů. Zelené okraje "herců" pak dokonávají dílo zkázy.
Zde je originál:
Doporučuji taktéž výživnou diskusi pod videem.
No a u druhého videa se také nechal "inspirovat" odjinud:
Originál nepochází od nikoho menšího než od Trinity Pictures - konkrétně se jedná o jejich počin Fronta.
Je fakt, že v druhém případě Letocha po mém upozornění dodatečně požádal o dovolení u samotného Jakuba Hussara (http://www.csfd.cz/tvurce/36304-jakub-hussar/), který to blahosklonně dovolil. Protože prostě správně tušil, že jde v tomto případě o hovno. Problém vidím hlavně v absenci sebe náhledu, který v tomto případě dosáhl vrcholu. Aby bylo jasno, proti inspiraci cizími tvůrci vůbec nejsem. A možná bych i odpustil to opisování. Ale pokud někdo obšlahne dílo i s chlupama, pak je to podle mne totální žumpa. Je neskutečné kam až dokázal Letocha zajít ve vidině pofidérního zisku.
Na závěr reklamního bloku přidávám jedno z posledních videí, které se podařilo odchytit. Já bych po tomhle lezl kanálama.
Dá se jít ještě hlouběji?
Dá. V soutěži Magnum Gold (2010) dosáhl Letocha vítězství tím, že nic nevymýšlel a jen vystříhal ze svých minulých filmečků nějaké ty akční scénky. Doslova tak soutěž zaplavil a zaplevelil scénkami bez jakéhokoliv smyslu a bohužel také bez kvality. Ublížil tím nejen sobě, ale i Danovi Skřípskému, protože u videí od jiných soutěžících se objevovali popisy jako "snímek ve kterém skutečně nehraje Daniel Skřípský." Letocha dokonale zapojil svou síť přátel, aby mu klikali hlasy. To je ještě OK. O tom ta soutěž je. Ale zároveň je instruoval, aby dávali záporné hlasy ostatním. Tím například dokonale zazdil jiná videa, včetně kousku od Chozého Blažka (to sice byla taky sračka, ale aspoň v tom byla tvůrčí práce). Letocha soutěž vyhrál a dodnes to považuje za jakýsi svůj životní vrchol. Bohužel mu nedochází, že to bylo za marketing, než za nějakou produkci a schopnosti. Chozé poté od spolupráce s Letochou odstoupil.
Milan Letocha je nesporně schopný člověk, který má nejen řemeslnou zručnost, ale také velkou řadu pozitivních vlastností, které mu umožňují efektivně tvořit. Řada tvůrců by se mohlo od Letochy učit, co to vlastně je nejen kvalitní kamera a střih, ale také co to je efektivní produkce. Bohužel má i temné stránky, kterými neváhá pošlapat svůj obraz schopného tvůrce. Jeho usnaženost, lacinost, ordinérnost, bezskrupulóznost, bezostyšné lhaní a překrucování faktů, z něj dělají "Persona non grata" amatérského filmu.
A nebo když se nad tím zamyslím, spíš jen obyčejnou směšnou figurku.
Up date!
Letocha se rozhodl své největší skvosty chránit heslem ("mirax123"), aby je nemohl nikdo nepovolaný vidět. Já mu k tomuto kroku gratuluji, neboť je jasné, že stále neztratil veškerou soudnost. Jen tak dál!
Mezi nejdůležitější vlastnosti, kterými Letocha disponuje, a které považuji za klíčové jsou tyto:
- tah na bránu
- pragmatičnost
- rychlost
- řemeslná zručnost
- vytrvalost
- nadšení
Znám řadu filmařů, kteří jsou kreativnější a možná i schopnější za kamerou, ale své díla málokdy dokončí. U Letochy je to přesně naopak. Řetězec nápad-realizace-finále je až na výjimky (pouze jeden projekt!) nepřerušovaný. Jde si zkrátka za svým a nenechá se jen tak něčím a někým zviklat.
I když je tato kombinace vlastností vynikající, Letochovi v týmu schází člověk, který by dokázal tvorbu oživit originálními nápady, případně dodal dobrý příběh. Důsledkem toho je omílání 2 schémat, kde se nápady nahrazují zaběhnutým klišé. Namísto pokusu o nový a neotřelý přístup nastupuje chladný racionální kalkul.
Předpokládám, že postup tvorby u Mirax Movies je zhruba takovýto:
1) přijde se tématem, které buď čerpá z aktuálního dění, nebo zájmu diváků o určitý druh filmu
2) dle šablony/kuchařky/návodu se připraví hlavní propriety, které k podobnému žánru patří
3) to se zasadí do rychle vymyšleného příběhu
4) případné nedostatky v příběhu nejsou považovány za chybu, ale za výhodu
5) realizace a forma se zcela podřizuje dostupným prostředkům
6) finální uvedení
Výsledky jsou po řemeslné stránce dobré, ale příběhy končí do ztracena, jsou předvídatelné, nudné, herci často ani netuší co vlastně mají hrát (protože to neví ani režisér). Jít s podobným nedodělkem na trh vyžaduje další vlastnosti, kterými Letocha disponuje:
- hroší kůže
- absence sebenáhledu
Nemyslím si, že jsou to vyloženě záporné vlastnosti. Kdyby je neměl, tak nikdy nic nedokončí. Ale v některých případech by mu asi divák byl i vděčný. Nicméně mám dojem, že u Letochy jsou značně hypertrofované.
Přesně stejným uvedeným postupem, jak sem naznačil výše, se řídí i poslední velký projekt, který má být završením snahy Mirax Movies a zřejmě je plánován i jako vstup do světa profesionálního filmu: Untitled Project.
To že celý projekt je pojímán na zcela nové úrovni, lze vypozorovat už z toho, že má vlastní stránku, plakát, propagaci na FB a články o něm jsou vrhány na nejrůznější servery. Je vidět že Letocha se hodně naučil od "Chozého" Blažka, se kterým krátkou dobu spolupracoval a jehož zkušenosti s filmem pro něj byly velmi přínosné.
"CO JE TO ČAS? Čas je neprostorové lineární kontinuum, v němž se události odehrávají v nevratném pořadí."
Toto je znění úvodního sloganu celého filmu. Už z této věty kterou dal dohromady snad samotný Captain Obvious lze vycítit určitý puch ordinérnosti, schované za naleštěnou fasádu něčeho skutečně VELKÉHO.
Film je přiřazen k žánru sci-fi, thriller, horor. Tato směska jen nahrává tušení, že to se samotným filmem nebude tak úplně super, protože za toto se dá skrýt skoro vše, včetně nepovedených záběrů.
Ještě před trailerem na samotný film, je dobré se podívat na reportáž, kterou natočila Rosana Zvelebilová:
Pokud si odmyslíte ty otřesné chlebíčky s rajčetem a okurkou, omšelé prostředí a celkovou nenápaditost celého rozhovoru, vyplynulo z něj následující:
1) bude to další "Blair Witch like movie" (to samo o sobě není špatné zvlášť pro amatéry)
2) scénář se tvoří za pochodu
3) režie prakticky neexistuje
4) mají tam být jakési autentické prvky (do hororu/sci-fi??!)
5) velké ambice
Tohle je podle mě dostatek indícií k tomu, aby bylo jasné, že to skončí totálním průserem a výsměchem.
Další střípky do skládanky pak lze odvodit z tohoto druhého sestřihu reportáže:
To podstatné co zazní je následující (to že existují nějaké "aglomerační společnosti" pomíjím): Děj filmu stojí za starou belu a pokud to nezachrání technika, tak se divák nejenže nepobaví, ale zřejmě ani nepochopí děj. Ale co taky čekat od projektu, který nemá scénář, že.
Nyní samotný trailer, který je ale nenabídne moc nového:
V obou reportážích je zmíněn další projekt, který má být součástí finálního Untitled Projectu a to krátkometrážní snímek, nazvaný velmi vychytrale jako Project. Z obou reportáží vyplývá, že to má být v podstatě reklama a lákadlo pro diváky na kompletní film. Ale tak tomu není. Vše je drženo pod pokličkou a přístupné jen návštěvníkům festivalům amatérských filmů. Bohužel tvůrcům tak nějak nedochází, že pokud chtějí mířit na širší publikum, což podle mého vyplývá z rozhovorů, budou muset opravdu film zveřejnit. Ponechávání exkluzivity v podobě projekcí na festivalech dává spíše tušit, že cílovou skupinou jsou sami tvůrci amatérských filmů, případně jejich kamarádi a známí. To je podle mého trochu v rozporu s tím, co tvrdí tvůrci.
Je jasné, že důvodem proč zveřejněné výsledky zatím vypadají tak jak vypadají, je limit Letochova týmu i jeho samotného přijít s něčím skutečně dobrým. Jeho jinak velmi kvalitní vlastnosti se obrací proti němu samotnému, protože si zkrátka nepřipouští (respektive on to v té reportáži připustil, ale tak na půl), že by jeho dílo mohlo být špatné. Proto také mimochodem nelze jeho díla na YouTube komentovat. Na jeho stránkách sice probíhá hlasování o tom, jaký film bude, ale chybí tam vyloženě negativní možnosti.
Řekl bych, že se zde promítá jeho čistě pragmatický duch a racionalita, kterou si přináší z komerčního světa, kde by případné negativní reakce mohli ovlivnit jeho business. Na druhou stranu je pak otázka, proč si cpe informaci o tomto projektu na vlastní stránky, které mají propagovat jeho služby jako svatebního kameramana (to že stránky jsi nejsou přes 1/2 roku aktualizované také o něčem svědčí).
Vůbec kritika jeho samotného včetně "společností," se kterými je svázán svým jménem, je jeho pověstnou Achillovou patou. Pokud k tomu dojde, neváhá vyhrožovat právním postihem. A může se jednat třeba jen o diskusi na nějakém zapadlém serveru. I když je jasné, že takové vyhrožování je k smíchu, protože se týká naprosto podřadné věci, může to některé jedince docela vylekat. To se třeba stalo mě na fóru 16mm.cz. Já se tedy jeho výhrůžkám smál, ale Maty se zalekl a smazal celé vlákno, kde došlo k cupování jeho "óbr prodžektu." Na celé věci je legrační už ta skutečnost, že něco jako Mirax Movies, či Mirax Studio neexistuje - Letocha je jen obyčejný živnostník (já osobně ale zároveň říkám RESPECT!). Ale to je podružné.
Bohužel někdy ho jeho osobnostní předpoklady zavádějí až za hranu slušného chování. Tak se stalo v případě projektu Chozého Blažka "Assassin." Letocha měl k tomuto projektu dodělat hudbu, což skutečně udělal. Tedy zaplatil za licenci již vytvořeného díla. Kromě toho ale poladil i střih a sem tam zkorigoval vyvážení bílé. Pak ale došlo k rozvázání spolupráce (o tom v části o soutěži Magnum Gold). Chozé sám k celé věci přistoupil s tím, že nepoužije nic z toho, co bylo na filmu Letochou uděláno. To ale nezabránilo Letochovi, aby si film přivlastnil a nahrál ho jako regulérní dílo Miraxu. Teprve po důrazných žádostech a hlavně posláním příspěvku do diskuse ČSFD v duchu že je zloděj, se rozhodl vše smazat. Ano, to na Letochu platí nejvíc. Nepřijde vám to trochu absurdní?
To že pak Letocha jako odvetu požadoval smazání nějakých mých videí s Danilem Skřípským v rámci totálně ujeté myšlenky, že Daniel je vlastně součástí Mirax Movies, a tak má na film větší právo než já, nemá podle mne smysl ani komentovat.
Už v předchozím díle jsem se zmínil o jeho koketování s kampaněmi, jejichž účelem je podnítit zákazníky k tvorbě videí, která jsou hodnocena na základě hlasování poroty a diváků. Jedná se o variantu virální kampaně, kdy sami účastníci pomáhají šířit osvětu značky/produktu a to skoro zadarmo. Vše začalo upoutávkou na BeBe, které ale ještě mělo nějakou úroveň. Letocha ale byl (a je podle mého stále) podobnými soutěžemi přímo posedlý a je schopný ve své snaživosti zajít až na totální dno, kdy se sám promenáduje před kamerou.
Znovu BeBe a ještě to má pořád nějakou úroveň.
Toto je však o poznání horší. Nápad takový neslaný nemastný, ale tak nějak to ještě pořád jde.
Pak přišla série videí pro soutěž pořádanou firmou Aquila:
1) nuda, ale tak nějak to ani nepobuřuje.
2) tady se šlo o nějaký ten stupeň dolů
3) Tady Letocha objevil zelené pozadí
4) No a tohle je už skutečný odpad (ale pořád nejsme na dně)
Ten chlapec s kšiltovkou postižený padoucnicí v pravém horním rohu je sám Mistr. Mě samotnému to přijde velmi smutné.
Pak přišel s kampaní aukční portál Aukro.cz.
...a Letocha šel definitivně ke dnu. Nejen zpracováním, ale především bezostyšným vykrádáním nápadů. Zelené okraje "herců" pak dokonávají dílo zkázy.
Zde je originál:
Doporučuji taktéž výživnou diskusi pod videem.
No a u druhého videa se také nechal "inspirovat" odjinud:
Originál nepochází od nikoho menšího než od Trinity Pictures - konkrétně se jedná o jejich počin Fronta.
Je fakt, že v druhém případě Letocha po mém upozornění dodatečně požádal o dovolení u samotného Jakuba Hussara (http://www.csfd.cz/tvurce/36304-jakub-hussar/), který to blahosklonně dovolil. Protože prostě správně tušil, že jde v tomto případě o hovno. Problém vidím hlavně v absenci sebe náhledu, který v tomto případě dosáhl vrcholu. Aby bylo jasno, proti inspiraci cizími tvůrci vůbec nejsem. A možná bych i odpustil to opisování. Ale pokud někdo obšlahne dílo i s chlupama, pak je to podle mne totální žumpa. Je neskutečné kam až dokázal Letocha zajít ve vidině pofidérního zisku.
Na závěr reklamního bloku přidávám jedno z posledních videí, které se podařilo odchytit. Já bych po tomhle lezl kanálama.
Dá se jít ještě hlouběji?
Dá. V soutěži Magnum Gold (2010) dosáhl Letocha vítězství tím, že nic nevymýšlel a jen vystříhal ze svých minulých filmečků nějaké ty akční scénky. Doslova tak soutěž zaplavil a zaplevelil scénkami bez jakéhokoliv smyslu a bohužel také bez kvality. Ublížil tím nejen sobě, ale i Danovi Skřípskému, protože u videí od jiných soutěžících se objevovali popisy jako "snímek ve kterém skutečně nehraje Daniel Skřípský." Letocha dokonale zapojil svou síť přátel, aby mu klikali hlasy. To je ještě OK. O tom ta soutěž je. Ale zároveň je instruoval, aby dávali záporné hlasy ostatním. Tím například dokonale zazdil jiná videa, včetně kousku od Chozého Blažka (to sice byla taky sračka, ale aspoň v tom byla tvůrčí práce). Letocha soutěž vyhrál a dodnes to považuje za jakýsi svůj životní vrchol. Bohužel mu nedochází, že to bylo za marketing, než za nějakou produkci a schopnosti. Chozé poté od spolupráce s Letochou odstoupil.
Milan Letocha je nesporně schopný člověk, který má nejen řemeslnou zručnost, ale také velkou řadu pozitivních vlastností, které mu umožňují efektivně tvořit. Řada tvůrců by se mohlo od Letochy učit, co to vlastně je nejen kvalitní kamera a střih, ale také co to je efektivní produkce. Bohužel má i temné stránky, kterými neváhá pošlapat svůj obraz schopného tvůrce. Jeho usnaženost, lacinost, ordinérnost, bezskrupulóznost, bezostyšné lhaní a překrucování faktů, z něj dělají "Persona non grata" amatérského filmu.
A nebo když se nad tím zamyslím, spíš jen obyčejnou směšnou figurku.
Up date!
Letocha se rozhodl své největší skvosty chránit heslem ("mirax123"), aby je nemohl nikdo nepovolaný vidět. Já mu k tomuto kroku gratuluji, neboť je jasné, že stále neztratil veškerou soudnost. Jen tak dál!
sobota 28. ledna 2012
Mirax Movies - řemeslná nuda - 1.díl
Skupina Mirax Movies působí na poli amatérských filmařů již od roku 2002. Její ústřední postavou je Milan Letocha , který si spolu se svými kumpány realizuje své sny o filmařině. Je nutno podotknout, že je to skutečně nadšený filmař, který se dokonce natáčením živí. To se podaří málokterému tvůrci. Podnikatelský duch se pak odráží v celkovém přístupu k tvorbě, které je velmi efektivní co se týče poměru cena/výkon, a také ve snaze dodržovat platné zákony v oblasti autorských práv, na což řada autorů velmi často háže bobek.
Svoje díla pro zákazníky, což jsou většinou svatebčané, soukromé podniky či instituce, vyrábí pod hlavičkou http://www.miraxstudio.cz/.
První díla která se objevovala oficiálně pod hlavičkou Mirax Movies, byla k vidění na dnes již zřejmě definitivně mrtvých stránkách Amatfilmu kolem roku 2002. Rokům 2002-2003 vesměs vévodili hrané krátké skeče, které s filmem měli pramálo společného, a pak podivnost jménem Agent Bob vrací úder.
Myslím že nemá cenu je nějak více rozebírat. Je vidět že tato díla byla točena hlavně pro svou zábavu, případně pro oslovení svých přátel a kamarádů.
Nicméně už v roce 2003 natáčí Letocha první váženěji míněné dílo Chodec (http://www.csfd.cz/film/275410-chodec/). Je zde patrný pokus o budování atmosféry, konečně nějaká práce s hercem a přidání "dialogů." Poprvé je zde použito schéma "muž vzpomíná na dívku - něco nudného nezajímavého dělá - závěr do ztracena." Toto schéma byla později "zrecyklováno" v dalších filmech.
Chlapci si na sebe upletli docela velký bič, neboť se celý děj odehrává ve tmě. Tomu odpovídá i kvalita obrazu, která je otřesná. Kompozice, střihová vazba a záběrování je typicky amatérské, ale rozhodně se řadí k tomu lepšímu co je v amatérských filmech k vidění. Dokonce se objevuje střídání záběrů jako je celek-polocelek-detail atd.). A to se psal rok 2003, takže bych řekl na tu dobu velmi dobrá práce. Mnohem horší je ale fakt, že film je hrozně nudný, protože i když má film něco málo přes 9 minut, tak 90% času sledujeme herce jak vzpomíná. V křesle. S hrnkem. A 10% času jde tmou. Tohle si můžou lajznout možná bratři Cohenové, ale ne mládenci odněkud z vidlákova.
Po tomto prvním vážnějším pokusu si s filmem dali "Miraxáci" na 2 roky oraz. Tvořili spíše menší skeče pro zábavu a občas nějaký dokument. Pauza zřejmě byla dána i studiem Milana Letochy na tomto kurzu pořádaného společností Impuls. Nejde tedy o školu, jak by se mohlo zdát z popisu na oficiální stránce M.L., ale o placený 3 semestrální kurz pod vedením pedagogů z FAMU s akreditací MŠMT. A je nutno říci, že ty 2 roky se opravdu vyplatily.
V roce 2005 vychází 2 filmy, z nichž jeden doslova katapultuje Mirax Movies do širšího povědomí amatérských filmařů, a to díky řadě získaných ocenění.
Film Stopař (http://www.csfd.cz/film/275409-stopar/galerie/) je příběhem mladého muže, který se vrací od své dívky a stopne si na cestu nazpět auto. Řidič se chová divně, v rádiu dávají zprávu o útěku vraha z vězení a do toho se po okolí potloukají 2 mafiáni, z nichž jeden vypadá jako Zub z příběhů o Jamesi Bondovi. Ze zpracování je patrná snaha pohrávat si s divákem. Příběh není podáván v čase kontinuálně a je záměrně kouskován a zpřeházen. Divák se pak o to víc musí soustředit, aby vše pochopil a zařadil do správných souvislostí. Toto je mimochodem přístup, který Letocha plně rozvine ve svém posledním projektu.
Kamerově zde Letocha dozrál. Dokáže si pohrávat s detaily, servírovat záměrně jen útržky a detaily obrazu, navodit pocit tísně. Střih pak tento pokus o trailer ještě umocňuje ve spojení s hudbou. Ta je sice až příliš orchestrální, ale udělá své. Zvuk je na amatérské poměry dobrý. Co ale táhne celý počin ke dnu je špatný scénář a ještě horší režie. Herci jsou tradičně amatérští, ale v určitých okamžicích se utrhnou až k evidentně komickým výstupům, kdy jsem si najednou nebyl jistý, zda-li to náhodou není míněno jako záměr. Tedy že to celé má být komedie. A to bych ještě řekl že se jedná o lepší místa. Mnohde dochází pouze k proklamaci textu a o herectví už nejde vůbec. O scénáři pak vypovídá nejvíce to, že celý děj končí do ztracena. Nedozvíme se nic o tom, kdo jsou ti dva mafiáni, proč šli po hlavním hrdinovi, a jak to bylo s tím vrahem z rádia. Prostě autorovi došel dech, a tak záběr vypustil.
Zatímco Stopař je spíš nedodělek a můžeme jej brát jako test svícení a práci se střihem, pak druhý film je zúročením všeho předchozího: Destiny (http://www.csfd.cz/film/275408-destiny/).
Autoři použili klasické schéma o zklamaném mládenci, který vzpomíná na dívku, dělá spoustu zbytečných věcí a nakonec se odhodlá k činu. Nutno říci že Letocha to s kamerou umí a dokáže vytvořit dobré kompozice. Stejně tak považuji nasvícení v některých místech za velmi dobré. Zvuk je tradičně nadprůměrný.
Toto je jeden z nejúspěšnějších filmů, které kdy Mirax Movies natočil (získal řadu ocenění na regionálních filmových festivalech pro amatéry). Je jasné, že v roce 2005 tohle muselo působit v záplavě hardcore-amatérské tvorby jako dílo z jiného světa. Nerozklepaná kamera, barevně vše sladěné, řemeslně velmi dobré dílo bez vážnějších vad na kráse. Jenže škarohlídi zde budou poukazovat na neskutečnou rozvleklost a plytkost děje, kdy 80% času mladý chlapec vzpomíná na dívku , a při tom dělá nějaké činnosti, jako je vykouření cigarety, či opečení buřtu. 10% pak zbývá na závěrečné drama, ve kterém opět není tak zcela jasné, zda-li střelec zabil jenom sám sebe, nebo sejmul i ten zbytek postav. 10% filmu pak tvoří výplňová vata (evidentně fetiš tvůrce: větvičky, lístečky, detailní záběr na kliku od dveří, detail na cigaretu apod. ). Z dnešního pohledu je to slabota. Ale jsme ve stejné situaci, jako kdybychom se dívali na inscenaci z ČT Brno z 80tých let minulého století a srovnávali to s něčím od Finchera. A proto znovu opakuji: tohle je dílo z roku 2005, kdy řada tvůrců ani nevědělo, jak se vyvažuje bílá. Herecké výkony jsou bohužel opět slabší, nicméně není to tak hrozné. Respektive ono není ani moc co hrát. Přesto v některých místech občas divák zahlédne spíše pózu vhodnou do grotesky, než pro drama.
V roce 2006 se skupina rozhodla navázat na úspěch Destiny pokusem o horor s názvem Přízrak (http://www.csfd.cz/film/275407-prizrak/) .
Opět se potvrdilo, že Letocha sice kameru umí, ale jako scénárista je bezradný. Použil stejné propriety jak před léty ve Stopařovi: rádio se správou o sadistovi a postavu tajuplného muže. Tímto diváka uvrtává do děje a očekává od něj, že si příběh bude dotvářet sám ve své fantazii a autor mu sem tam pomůže se zvuky. Skoro se mi zdá, že tento koncept a jak ho uchopit musel někde probírat na škole, protože celý způsob realizace působí velmi šablonovitě. Jak z učebnice. Navíc i když uběhl rok, nedošlo k žádnému znatelnému progresu ve tvorbě. Postupy vyprávění i kamery jsou tytéž jak v předchozích dílech.
V roce 2007 měl být uskutečněn projekt s názvem Když... . Z realizace nakonec sešlo, neboť hlavní představitelka odešla do Brna a nemohla se nadále filmování věnovat. Zvláštní trochu je, že tvůrci nedokázali zareagovat obsazením jiné představitelky. Nicméně možná to je nakonec dobře. Podle dochovaných útržků je je jasné, že šlo o novou verzi na téma "mládence co vzpomíná na dívku a dělá nějako nudnou činnost." Plus samozřejmě vata v podobě větviček, západů slunce, nočních záběrů města atd. .
Podle hudby a záběrů si troufám tvrdit, že tohle měla původně být neskutečně utahaná záležitost bez života, kterou měly zachraňovat místy úchvatné scenérie a záběry. Ale to jsou opravdu jen moje dohady na základě poslechu hudby a faktu, že zbytky co zbyly mají 7 minut z toho 5 minut byla vata (byť velmi hezká).
Místo toho tak spatřily světlo světa 2 projekty s podobným názvem. FAFU a FAPU. FAFU byl pokus o kolaboraci více filmových skupin. S nápadem přišel sám Letocha a zúčastnili se ho i chlapci spřízněni s Krávou Ledvinou jako je PjeerVanEck a Fehu. Nikdy se do širšího povědomí nedostal. FAPU pak byla Miraxácká parodie, která si dělal srandu z amatérských filmů. Jak asi tušíte, na průser bylo zaděláno. Ani jeden z těchto projektů tedy nebudu rozebírat.
Poté si Mirax Movies dali další 2 roční pauzu. Bylo to dáno hlavně přestěhováním hlavního herce společnosti Daniela Skřipského do Brna. Nicméně činnost úplně neustala a Letocha se shlédl v PR a marketingových projektech různých společností, jejichž podstatou bylo vytvořit klip pro známou značku a následně získat dost známých, aby vám naklikali hlasy. Vítěz obdržel finanční odměnu.
Vše začalo reklamou na BeBe a vítěz bral 100.000,- Kč. A to už stojí za pokus:
Zde se již naplno projevila určitá omezenost Letochy jako tvůrce. Kamera je sice dobrá a záběry jsou hezké, střihu se také nedá nic vytknout, ale reklama jako taková nemá absolutně žádná šmrnc a náboj. 2 minutová stopáž je pak absolutně smrtící. Hudba je sice licencovaná, ale nudná a taková jakási umolousaná. Tohle prostě nemohlo nikoho pořádně zaujmout.
V roce 2009 se Daniel Skřipský po neshodách s tvůrci v Brně (konkrétně se mnou a Chozém, ale o tom až někdy jindy) herecky vrací a dokonce si střihne scenáristický debut. to vše ve filmu Prohra (http://www.csfd.cz/film/275405-prohra/).
I když se scénářem přišel někdo jiný než Letocha, opět se opakuje obehrané schéma "mládenec vzpomíná", i když v tom to případě je vzpomínání zkráceno jen na úvodní záběr a je zde podstatně více děje. Kamerově je celý film opět dobrý a autor vše korunuje velmi povedenou postelovou scénou. Akorát jaksi trochu nepasuje do děje. Je zde obvyklá spousta vaty v podobě lístečků, záběrů na noční město, mraky apod. . Každopádně řemeslně je to opět zvládnuto velmi dobře.
Některé záběry jsou použity z neuskutečněného Když... .
Jako evegreen je použit závěr do ztracena, který maskuje tradiční scenáristickou nemohoucnost, a jako třešnička na dortu záběry z dovolené, na které byl jeden ze členů štábu.
Malá odbočka:
Píše se rok 2009 a tvůrci už v drtivé míře přešli na HDV. Canon zahájil svou revoluci ve filmu s kultovním 5D MarkII. Za nedlouho přijde vynikající 550D, které dokoná dílo zkázy a sprovodí ze světa slepou vývojovou větev DOF adaptérů. Po internetu kolují úžasná videa ve vysokém rozlišení a perfektním color-gradingem. Vznikají fóra pro amatérské tvůrce. Probíhá neustálé předávání informací jak v amatérských podmínkách vytvořit správný film-look. Philip Bloom je nepsaným králem indies. Video Copilot uveřejňuje nové a nové postupy pro Adobe AfterEffects. Zkrátka svět je v pohybu a přichází stále noví a noví tvůrci, kteří mají přístup k technice a zkušenostem, jako dosud nikdy před tím. Proti tomu všemu stojí Letocha se svojí výběhovou XM2 a dodržuje zažité postupy z toku 2003. Ano, řemeslně velmi dobře zvládnuté tak, že mu může kde kdo závidět. Ale přesto to všechno nějak čpí starobou a naftalínem. Mimochodem: Letocha se dovídá o existenci AfterEffects až někdy v roce 2011.
Prohra byla přijata spíš s rozpaky. Jak na ČSFD, tak i u dalších diváků. Vytýkána byla plytkost děje, hra na city, film se bral moc vážně a nezvládnutý závěr. Tohle prostě v roce 2009 servírovat nejde.
V roce 2011 se skupina Mirax Movies rozhodla stvořit svoje OPUS MAGNUM - projekt o kterém Letocha snil snad od počátku jeho filmové dráhy. Celovečerní film! Namísto uspěchaného vývoje si dává načas a chce vše uveřejnit až roce 2012.
Celý projekt se jmenuje "Untitled Project."
Tímto končí první díl miniseriálu o společnosti MiraxMovies. Ve druhé části nazvané "Mirax Movies - temné alter ego Milana Letochy" se budu zabývat ústřední postavou společnosti a projektem "Untitled Project."
Svoje díla pro zákazníky, což jsou většinou svatebčané, soukromé podniky či instituce, vyrábí pod hlavičkou http://www.miraxstudio.cz/.
První díla která se objevovala oficiálně pod hlavičkou Mirax Movies, byla k vidění na dnes již zřejmě definitivně mrtvých stránkách Amatfilmu kolem roku 2002. Rokům 2002-2003 vesměs vévodili hrané krátké skeče, které s filmem měli pramálo společného, a pak podivnost jménem Agent Bob vrací úder.
Myslím že nemá cenu je nějak více rozebírat. Je vidět že tato díla byla točena hlavně pro svou zábavu, případně pro oslovení svých přátel a kamarádů.
Nicméně už v roce 2003 natáčí Letocha první váženěji míněné dílo Chodec (http://www.csfd.cz/film/275410-chodec/). Je zde patrný pokus o budování atmosféry, konečně nějaká práce s hercem a přidání "dialogů." Poprvé je zde použito schéma "muž vzpomíná na dívku - něco nudného nezajímavého dělá - závěr do ztracena." Toto schéma byla později "zrecyklováno" v dalších filmech.
Chlapci si na sebe upletli docela velký bič, neboť se celý děj odehrává ve tmě. Tomu odpovídá i kvalita obrazu, která je otřesná. Kompozice, střihová vazba a záběrování je typicky amatérské, ale rozhodně se řadí k tomu lepšímu co je v amatérských filmech k vidění. Dokonce se objevuje střídání záběrů jako je celek-polocelek-detail atd.). A to se psal rok 2003, takže bych řekl na tu dobu velmi dobrá práce. Mnohem horší je ale fakt, že film je hrozně nudný, protože i když má film něco málo přes 9 minut, tak 90% času sledujeme herce jak vzpomíná. V křesle. S hrnkem. A 10% času jde tmou. Tohle si můžou lajznout možná bratři Cohenové, ale ne mládenci odněkud z vidlákova.
Po tomto prvním vážnějším pokusu si s filmem dali "Miraxáci" na 2 roky oraz. Tvořili spíše menší skeče pro zábavu a občas nějaký dokument. Pauza zřejmě byla dána i studiem Milana Letochy na tomto kurzu pořádaného společností Impuls. Nejde tedy o školu, jak by se mohlo zdát z popisu na oficiální stránce M.L., ale o placený 3 semestrální kurz pod vedením pedagogů z FAMU s akreditací MŠMT. A je nutno říci, že ty 2 roky se opravdu vyplatily.
V roce 2005 vychází 2 filmy, z nichž jeden doslova katapultuje Mirax Movies do širšího povědomí amatérských filmařů, a to díky řadě získaných ocenění.
Film Stopař (http://www.csfd.cz/film/275409-stopar/galerie/) je příběhem mladého muže, který se vrací od své dívky a stopne si na cestu nazpět auto. Řidič se chová divně, v rádiu dávají zprávu o útěku vraha z vězení a do toho se po okolí potloukají 2 mafiáni, z nichž jeden vypadá jako Zub z příběhů o Jamesi Bondovi. Ze zpracování je patrná snaha pohrávat si s divákem. Příběh není podáván v čase kontinuálně a je záměrně kouskován a zpřeházen. Divák se pak o to víc musí soustředit, aby vše pochopil a zařadil do správných souvislostí. Toto je mimochodem přístup, který Letocha plně rozvine ve svém posledním projektu.
Kamerově zde Letocha dozrál. Dokáže si pohrávat s detaily, servírovat záměrně jen útržky a detaily obrazu, navodit pocit tísně. Střih pak tento pokus o trailer ještě umocňuje ve spojení s hudbou. Ta je sice až příliš orchestrální, ale udělá své. Zvuk je na amatérské poměry dobrý. Co ale táhne celý počin ke dnu je špatný scénář a ještě horší režie. Herci jsou tradičně amatérští, ale v určitých okamžicích se utrhnou až k evidentně komickým výstupům, kdy jsem si najednou nebyl jistý, zda-li to náhodou není míněno jako záměr. Tedy že to celé má být komedie. A to bych ještě řekl že se jedná o lepší místa. Mnohde dochází pouze k proklamaci textu a o herectví už nejde vůbec. O scénáři pak vypovídá nejvíce to, že celý děj končí do ztracena. Nedozvíme se nic o tom, kdo jsou ti dva mafiáni, proč šli po hlavním hrdinovi, a jak to bylo s tím vrahem z rádia. Prostě autorovi došel dech, a tak záběr vypustil.
Zatímco Stopař je spíš nedodělek a můžeme jej brát jako test svícení a práci se střihem, pak druhý film je zúročením všeho předchozího: Destiny (http://www.csfd.cz/film/275408-destiny/).
Autoři použili klasické schéma o zklamaném mládenci, který vzpomíná na dívku, dělá spoustu zbytečných věcí a nakonec se odhodlá k činu. Nutno říci že Letocha to s kamerou umí a dokáže vytvořit dobré kompozice. Stejně tak považuji nasvícení v některých místech za velmi dobré. Zvuk je tradičně nadprůměrný.
Toto je jeden z nejúspěšnějších filmů, které kdy Mirax Movies natočil (získal řadu ocenění na regionálních filmových festivalech pro amatéry). Je jasné, že v roce 2005 tohle muselo působit v záplavě hardcore-amatérské tvorby jako dílo z jiného světa. Nerozklepaná kamera, barevně vše sladěné, řemeslně velmi dobré dílo bez vážnějších vad na kráse. Jenže škarohlídi zde budou poukazovat na neskutečnou rozvleklost a plytkost děje, kdy 80% času mladý chlapec vzpomíná na dívku , a při tom dělá nějaké činnosti, jako je vykouření cigarety, či opečení buřtu. 10% pak zbývá na závěrečné drama, ve kterém opět není tak zcela jasné, zda-li střelec zabil jenom sám sebe, nebo sejmul i ten zbytek postav. 10% filmu pak tvoří výplňová vata (evidentně fetiš tvůrce: větvičky, lístečky, detailní záběr na kliku od dveří, detail na cigaretu apod. ). Z dnešního pohledu je to slabota. Ale jsme ve stejné situaci, jako kdybychom se dívali na inscenaci z ČT Brno z 80tých let minulého století a srovnávali to s něčím od Finchera. A proto znovu opakuji: tohle je dílo z roku 2005, kdy řada tvůrců ani nevědělo, jak se vyvažuje bílá. Herecké výkony jsou bohužel opět slabší, nicméně není to tak hrozné. Respektive ono není ani moc co hrát. Přesto v některých místech občas divák zahlédne spíše pózu vhodnou do grotesky, než pro drama.
V roce 2006 se skupina rozhodla navázat na úspěch Destiny pokusem o horor s názvem Přízrak (http://www.csfd.cz/film/275407-prizrak/) .
Opět se potvrdilo, že Letocha sice kameru umí, ale jako scénárista je bezradný. Použil stejné propriety jak před léty ve Stopařovi: rádio se správou o sadistovi a postavu tajuplného muže. Tímto diváka uvrtává do děje a očekává od něj, že si příběh bude dotvářet sám ve své fantazii a autor mu sem tam pomůže se zvuky. Skoro se mi zdá, že tento koncept a jak ho uchopit musel někde probírat na škole, protože celý způsob realizace působí velmi šablonovitě. Jak z učebnice. Navíc i když uběhl rok, nedošlo k žádnému znatelnému progresu ve tvorbě. Postupy vyprávění i kamery jsou tytéž jak v předchozích dílech.
V roce 2007 měl být uskutečněn projekt s názvem Když... . Z realizace nakonec sešlo, neboť hlavní představitelka odešla do Brna a nemohla se nadále filmování věnovat. Zvláštní trochu je, že tvůrci nedokázali zareagovat obsazením jiné představitelky. Nicméně možná to je nakonec dobře. Podle dochovaných útržků je je jasné, že šlo o novou verzi na téma "mládence co vzpomíná na dívku a dělá nějako nudnou činnost." Plus samozřejmě vata v podobě větviček, západů slunce, nočních záběrů města atd. .
Podle hudby a záběrů si troufám tvrdit, že tohle měla původně být neskutečně utahaná záležitost bez života, kterou měly zachraňovat místy úchvatné scenérie a záběry. Ale to jsou opravdu jen moje dohady na základě poslechu hudby a faktu, že zbytky co zbyly mají 7 minut z toho 5 minut byla vata (byť velmi hezká).
Místo toho tak spatřily světlo světa 2 projekty s podobným názvem. FAFU a FAPU. FAFU byl pokus o kolaboraci více filmových skupin. S nápadem přišel sám Letocha a zúčastnili se ho i chlapci spřízněni s Krávou Ledvinou jako je PjeerVanEck a Fehu. Nikdy se do širšího povědomí nedostal. FAPU pak byla Miraxácká parodie, která si dělal srandu z amatérských filmů. Jak asi tušíte, na průser bylo zaděláno. Ani jeden z těchto projektů tedy nebudu rozebírat.
Poté si Mirax Movies dali další 2 roční pauzu. Bylo to dáno hlavně přestěhováním hlavního herce společnosti Daniela Skřipského do Brna. Nicméně činnost úplně neustala a Letocha se shlédl v PR a marketingových projektech různých společností, jejichž podstatou bylo vytvořit klip pro známou značku a následně získat dost známých, aby vám naklikali hlasy. Vítěz obdržel finanční odměnu.
Vše začalo reklamou na BeBe a vítěz bral 100.000,- Kč. A to už stojí za pokus:
Zde se již naplno projevila určitá omezenost Letochy jako tvůrce. Kamera je sice dobrá a záběry jsou hezké, střihu se také nedá nic vytknout, ale reklama jako taková nemá absolutně žádná šmrnc a náboj. 2 minutová stopáž je pak absolutně smrtící. Hudba je sice licencovaná, ale nudná a taková jakási umolousaná. Tohle prostě nemohlo nikoho pořádně zaujmout.
V roce 2009 se Daniel Skřipský po neshodách s tvůrci v Brně (konkrétně se mnou a Chozém, ale o tom až někdy jindy) herecky vrací a dokonce si střihne scenáristický debut. to vše ve filmu Prohra (http://www.csfd.cz/film/275405-prohra/).
I když se scénářem přišel někdo jiný než Letocha, opět se opakuje obehrané schéma "mládenec vzpomíná", i když v tom to případě je vzpomínání zkráceno jen na úvodní záběr a je zde podstatně více děje. Kamerově je celý film opět dobrý a autor vše korunuje velmi povedenou postelovou scénou. Akorát jaksi trochu nepasuje do děje. Je zde obvyklá spousta vaty v podobě lístečků, záběrů na noční město, mraky apod. . Každopádně řemeslně je to opět zvládnuto velmi dobře.
Některé záběry jsou použity z neuskutečněného Když... .
Jako evegreen je použit závěr do ztracena, který maskuje tradiční scenáristickou nemohoucnost, a jako třešnička na dortu záběry z dovolené, na které byl jeden ze členů štábu.
Malá odbočka:
Píše se rok 2009 a tvůrci už v drtivé míře přešli na HDV. Canon zahájil svou revoluci ve filmu s kultovním 5D MarkII. Za nedlouho přijde vynikající 550D, které dokoná dílo zkázy a sprovodí ze světa slepou vývojovou větev DOF adaptérů. Po internetu kolují úžasná videa ve vysokém rozlišení a perfektním color-gradingem. Vznikají fóra pro amatérské tvůrce. Probíhá neustálé předávání informací jak v amatérských podmínkách vytvořit správný film-look. Philip Bloom je nepsaným králem indies. Video Copilot uveřejňuje nové a nové postupy pro Adobe AfterEffects. Zkrátka svět je v pohybu a přichází stále noví a noví tvůrci, kteří mají přístup k technice a zkušenostem, jako dosud nikdy před tím. Proti tomu všemu stojí Letocha se svojí výběhovou XM2 a dodržuje zažité postupy z toku 2003. Ano, řemeslně velmi dobře zvládnuté tak, že mu může kde kdo závidět. Ale přesto to všechno nějak čpí starobou a naftalínem. Mimochodem: Letocha se dovídá o existenci AfterEffects až někdy v roce 2011.
Prohra byla přijata spíš s rozpaky. Jak na ČSFD, tak i u dalších diváků. Vytýkána byla plytkost děje, hra na city, film se bral moc vážně a nezvládnutý závěr. Tohle prostě v roce 2009 servírovat nejde.
V roce 2011 se skupina Mirax Movies rozhodla stvořit svoje OPUS MAGNUM - projekt o kterém Letocha snil snad od počátku jeho filmové dráhy. Celovečerní film! Namísto uspěchaného vývoje si dává načas a chce vše uveřejnit až roce 2012.
Celý projekt se jmenuje "Untitled Project."
Tímto končí první díl miniseriálu o společnosti MiraxMovies. Ve druhé části nazvané "Mirax Movies - temné alter ego Milana Letochy" se budu zabývat ústřední postavou společnosti a projektem "Untitled Project."
neděle 22. ledna 2012
Muž Mol a jeho Filmová společnost - legenda jak Brno
Díla této filmové společnosti, jejíž jádro tvořilo duo Jiří Rutar (kamera/režie/scénář/herec/zvuk) a Václav Psota (herec), stála úplně na počátku mého zájmu o amatérský film jako takový. Respektive jsem chtěl něco svého točit, ale jak vlastně takový amatérský film vypadá, to sem vážně nevěděl. Náhoda tomu chtěla, že se mi zmínil můj kolega na brigádě o snaze svého kamaráda, který natáčí filmy. Okamžitě jsem projevil o tato díla zájem a obratem jsem obdržel 2 CD.
Psal se tehdy rok 2003 a kamery patřily do kategorie luxusnějšího zboží, kdy ty nejlevnější začínali na 20.000 Kč. A to toho stejně moc neuměly. Něco jako postprodukce, barevné korekce, vyvažování bíle, kompozice a další pak pro mě byly pojmy zcela neznámými. První co jsem si tehdy pustil byla film "Hra se smrtí."
Atmosféra tohoto snímku mě doslova uchvátila. I když technické aspekty nebyly úplně ťip ťop, vše jsem tak nějak bral jakou součást toho správně amatérského looku. Dlouhé záběry na detaily, jednoduché triky jak v počátcích filmu, toporné ochotnické herecké výkony, časté "zoomy" a "odzoomy" a vykradená hudba odkudkoliv včetně zvuků. To byly hlavní devizy tohoto snímku, které se posléze objevovaly ve všech dílech. Přesto mě tento film nadchnul a já se nedočkavě vrhl na další filmová díla.
Následovaly Eclipse ( http://www.stream.cz/profil/MoravaGeorge?video_id=31403), Lovec zla (http://www.stream.cz/profil/MoravaGeorge?video_id=31125) , a Nejlepší lovec (http://www.stream.cz/profil/MoravaGeorge?video_id=31362). Film Shoot in the Dark (http://www.stream.cz/profil/MoravaGeorge?video_id=31417) pak vyhrál cenu za nejlepší film nad 10 minut na jednom vyhledávacím serveru - tuším že to byl Centrum.cz, ale ruku do ohně za to nedám. Vrchol pak představoval MacGyver, který měl celovečerní stopáž přes 1 hodinu - na síti jsem objevil jen trailer ( http://www.stream.cz/profil/MoravaGeorge?video_id=42185).
Prakticky všechny filmy mají atributy "švédovaných filmů." Tedy s omezeným rozpočtem a domácí kamerkou napodobit klasické blockbustery. V té době to podle mého byl jeden z možných přístupů k amatérské tvorbě, protože něco jako DSLR, či DOF adaptéry prostě nebyly. Více o "švédování" zde: http://www.swededmovies.org/ , případně doporučuji film Be Kind Rewind (http://en.wikipedia.org/wiki/Be_Kind_Rewind).
Tento přístup vedl jednak k tomu, že se recyklovaly a vykrádaly hlášky z jiných filmů (např. Hra se smrtí vykrádá Monty Pythony), jednak se používaly stejné postupy používané u filmu, jako jsou například delší záběry. To si ale v amatérském prostředí nemůžete alespoň bez elementárních znalostí kompozice a kamery dovolit. A to neberu ani v potaz technickou náročnost. Důkazem tohoto totálního failu je pak megaprojekt MacGyver, který je sice klasickým pokusem o švédování, ale tvůrci jaksi zachovali standardní délku filmu. Takže dívat se na to dalo, ale v jednom celku rozhodně ne. Nejvíce bych to přirovnal k dílům od Eda Woodse (http://cs.wikipedia.org/wiki/Ed_Wood; případně doporučuji geniální film od Burtona: http://fffilm.fuxoft.cz/2012/01/retro-recenze-ed-wood-100.html) . Trailer tedy ještě ušel, ale v praxi to bylo neskutečně dlouhé a nedívatelné/případně neposlouchatelné.
Řekl bych že Neumětel Ed Wood a jeho tvorba je hodně blízká dílům Jiřího Rutara. Trikové scény s pomocí hraček, plastových vojáčků a zavěšeného letadélka na provázcích, jakoby přesně opisovaly od Wooda. Myslím že Rutar o Woodovi nikdy neslyšel, což je škoda, protože by si v otázce přístupu k filmu hodně rozumněli. Kvalitou jsou skoro na stejné úrovni. Skoro, protože Rutar k dispozici dobré herce nikdy neměl.
Po MacGyverovi se měl chystat další projekt - 3+1. Pokus o původní sitcom. realizace zřejmě proběhla v docela velkých bolestech, protože avizovaný sitcom spatřil světlo světa až po zrušení stránek Muž Molu a vůbec po utichnutí aktivity této skupiny. Proto pro mě bylo velkým překvapením, že první díl byl dokončen: http://www.stream.cz/profil/MoravaGeorge?video_id=31581
Upřímně není moc o co stát. Scénaristická nemohoucnost, režisérské tápání, neschopnost načasování vtipů, totálně out kamera, zkrátka esence toho nejhoršího s čím se dá na amatérské scéně potkat, definitivně odhalila v celé odporné kráse neschopnost celého seskupení.
Na Streamu.cz se dají najít další díla, která ale nestojí za to vůbec shlídnout. Snad jen s výjimkou počinu Rutarova bratra: http://www.stream.cz/profil/MoravaGeorge?video_id=42182 . Dílko vyniká především tím, že titulky jsou delší než samotný film :D Ale ještě pořád ho mám zařazený k tomu hezčímu obrazu Muž Mola. Tedy k té nostalgii, se kterou vzpomínám na své seznámení s amatérským filmem. A dodnes toho seznámení nelituji.
Muž Mol a jeho filmová společnost podle všeho definitivně skončil. Poslední přístup na stránky Streamu od Rutara jsou z roku 2009. Je možné že dřív nebo později budou videa definitivně smazána.
Další osudy lidí spojených se skupinou Muž Mol:
Karel Bernášek, který hrával ve filmech a dokonce se pokusil o vlastní filmovou společnost, je v Židenicích místostarostou za ČSSD (http://www.zidenice.cz/samosprava/mistostarostove/).
Václav Psota a Petr Korobkiewič zůstali věrní herectví a dále působí v divadelní společnosti Divadlo na dlani: http://www.divadlonadlani.cz/dndvpsota.php; http://www.divadlonadlani.cz/dndpkorobkiewic.php.
Jiří Rutar pracuje u České pojišťovny.
čtvrtek 5. ledna 2012
Nikon D4 - Canon killer aproaching
Zítra bude oficálně představen nový stroj od fy Nikon - D4. Už dnes ale leakla tisková zpráva, kde jsou uvedeny klíčové paramety tohoto nejnovějšího počinu světové dvojky na trhu s DSLR. Oproti Canonu, který uvádí svoji 1D-X až někdy na jaře, bude D4 uveden už v únoru.
Uniklá tisková zpráva:
https://wellsfargoadvisors.mworld.com/m/m.w?lp=GetStory&id=587442381
Pro video nadšence jsou důležité následující parametry:
* 24/30fps v 1080p
* 60fps v 720p
* AF založený na kontrastu
* low-pass filtr
* samostatné tlačítko na video
* plynulé nastavování clony ve video módu
Bloom asi bude prskat nad neexistencí 25fps.
Cena 6000$.
Uniklá tisková zpráva:
https://wellsfargoadvisors.mworld.com/m/m.w?lp=GetStory&id=587442381
Pro video nadšence jsou důležité následující parametry:
* 24/30fps v 1080p
* 60fps v 720p
* AF založený na kontrastu
* low-pass filtr
* samostatné tlačítko na video
* plynulé nastavování clony ve video módu
Bloom asi bude prskat nad neexistencí 25fps.
Cena 6000$.
středa 4. ledna 2012
Nokton 25mm f0.95 - božský majstrštyk
Včera jsem doplnil výbavu pro natáčení objektivem Voigtländer Nokton 25mm f0.95. Philip Bloom na něj pěl doslova chválu (výběr objektivů dle Maestra) a já jsem mu nakonec také neodolal.
Původně jsem uvažoval o Pansonic 20mm f1.7, který je v provedení pancake, což oceňuji především z hlediska praktičnosti. Další jeho nespornou výhodou je možnost využití AF. A to ani nehovořím o ceně, která je oproti Noktonu poloviční.
Do mého hledáčku se ještě dostal Panasonic Summilux Leica 25 f1.4. Má velmi dobrou světelnost, kvalitní zpracování a odkaz na legendu jménem Leica taky dělá své.
Cenově se ale dostává takřka k Noktonu. Má ale na druhou stranu možnost AF.
No ale při nočním natáčení, pro dosažení jedinečné atmosféry je světelnosti vždycky málo. Nokton nakonec vyhrál. Nejen kvůli světelnosti, ale i možnosti ostření od 15 cm. Chvíli po nákupu jsem sice pochyboval o správnosti mého počínání, protože vyhodit 2 měsíční mzdu za sklíčko je přeci jenom hodně drahý špás, nicméně už první test mě utvrdil v tom, že tato koupě šlápnutím vedle skutečně není.
Původně jsem uvažoval o Pansonic 20mm f1.7, který je v provedení pancake, což oceňuji především z hlediska praktičnosti. Další jeho nespornou výhodou je možnost využití AF. A to ani nehovořím o ceně, která je oproti Noktonu poloviční.
Do mého hledáčku se ještě dostal Panasonic Summilux Leica 25 f1.4. Má velmi dobrou světelnost, kvalitní zpracování a odkaz na legendu jménem Leica taky dělá své.
Cenově se ale dostává takřka k Noktonu. Má ale na druhou stranu možnost AF.
No ale při nočním natáčení, pro dosažení jedinečné atmosféry je světelnosti vždycky málo. Nokton nakonec vyhrál. Nejen kvůli světelnosti, ale i možnosti ostření od 15 cm. Chvíli po nákupu jsem sice pochyboval o správnosti mého počínání, protože vyhodit 2 měsíční mzdu za sklíčko je přeci jenom hodně drahý špás, nicméně už první test mě utvrdil v tom, že tato koupě šlápnutím vedle skutečně není.
pondělí 2. ledna 2012
Krava - oběť HDV a vlastního megalomanství
Vzpomínám si jak sem někdy v roce 2005 toužil po vlastnictví kamerky a toužil pořizovat vlastní záznamy, filmy, pohyblivé obrázky a vůbec všechno co se hýbe. Něco jako www.16mm.cz ještě neexistovalo a jediné co se dalo nalézt byl www.amatfilm.cz. To tehdy nebyla špatná destinace, ale na pravý poklad jsem narazil až díky fóru při prodejně páně Jelínka nedaleko mého původního bydliště: www.videokamery.cz . Tam se objevila zmínka o nějakém Krávovi a jak si to dává s XM2 - tehdejším nedostupným etalonem pro amatérské filmaře. Byla tam odkaz na tento klípek: http://www.cowart.cz/films/DobryhoNepalyDivX.avi .
Podle mě není náhoda že tento klip není nikde na www.youtube.com apod. . Kráva koneckonců sám na své stránce píše že je spíše pro něj a známé. A mimochodem ten web je stále stejný: www.krava.net
Toto krátké dílko mne velmi uchvátilo svým dynamickým pojetím střihu, správnou razancí vyprávění pomocí obrazu i velmi profesionálním lookem. Prostě ta XM2 podávala díky Kravovi neskutečný výkon. Úplná paráda. Stáhl jsem následně snad úplně všechny klipy co tam Krava měl včetně PEZu.
PEZ: http://www.cowart.cz/films/PEZtrailerXVID.avi
Opět je vidět že na nějakou popularitu Kráva kašle. Ale on tak trochu kašle obecně na lidi jako takové. Což si myslím je i důvod pádu na naprosté tvůrčí dno.
Na PEZu je myslím nejzajímavější informace, že zatímco někteří tvůrci se v té době sotva naučili mávat kamerou, tak Kráva už barvil v Magic Bulletu. A to se bavíme o roku 2004! Kromě toho využíval i Adobe After Effect!! Sice jen z dnešního pohledu na velmi primitivní efekty, ale vzhledem k tomu, že někteří se v té době teprve učili jak zapínat kameru, byl to neuvěřitelný progres.
V roce 2005 došlo v amatérském videosvětě k revoluci s velkým R: nástup videa s vysokým rozlišením s pomocí formátu HDV. První LCD obrazovky s HR Ready rozlišením si pomalu razily cestu k bohatcům a výrobci kamer neváhali a přispěchali s vhodnými zařízeními. První královnou na poli HDV záznamu byla SONY FX-1. A jedním z prvních majitelů byl v té době i Kráva, který zakrátko předvedl její potenciál. Pro mě je klip Akvárko doteď jedním z nejlepších klipů vytvořených neprofesionálem. Má neuvěřitelnou atmosféru a hlavně úvodní část má dech beroucí náboj a atmosféru léčebny, že i mnohý profík by se mohl učit: http://www.cowart.cz/films/akvarko.wmv .
A v pohybu je to ještě o třídu lepší! Prostě Kráva dosáhl nového milníku a to už na jeho prosákly informace o megafilmu v koprodukci s XXL Blues Film s názvem "No Smoking." Parta kolem Pjeera Van Ecka se rozhodla zbourat zbytek odporu a dosáhnout z amatérské pozice na absolutní vrchol a případně prorazit do kin. To že jejich ambice mířili vysoko svědčí skutečnost, že se jim podařilo zajisti distribuci jejich filmu společně s tehdy vůbec prvním přehrávačem WMV videí s vysokým rozlišením. I nápis na oficiální stránce jasně svědčí, že si svoji pozici viděli mnohem výše než jen v ranku amatérských filmařů. Jednalo se totiž o první "neprofesionální" film natáčený v HDV a s 5.1 zvukem. Dnes se to možná zdá směšné, ale tehdy se psal rok 2006 a filmy s vysokým rozlišením prostě nebyly.
Co je nutno přiznat všem těmhle klukům kolem Krávy a Pjeera jsou naprosto vynikající kontakty, díky kterým je jejich produkce na vysoké úrovni. U No Smoking se například chlubili používáním profi mikrofonů z Barrandova. No proč jim to nevěřit. I to umocňovalo nadšení ostatních amatérských tvůrců, pro které nebyla Krávova tvorba neznámým pojmem. Krávovy filmy pravidelně bodovaly na fesťácích a byl (apoň) pro mně nekorunovaným králem amatérů, který se vymykal všem tehdejším měřítkům. Zkrátka tohle byl velký magnet pro všechny.
Na premiéře byly všichni nadšeni. Po premiéře jsem dychtivě čekal kdy bude film ke stažení. To se nakonec stalo a já se mohl konečně pokochat tou nádherou.
http://www.krava.net/nosmoking/newz.htm (na těchto stránkách lze No Smoking stáhnout)
Upřímně z počátku jsem si fakt užíval toho vysokého rozlišení. To byla fakt bomba. Horší to bylo s dějem. ten sem vlastně nepochopil dodnes. Herecké výkony byly takové klasické jak v jiných filmech. Tedy tím myslím těch od Krávy. Nicméně nemohl jsem se zbavit dojmu že je to docela nuda. Obraz s vysokým rozlišením se mi celkem líbil, ale jako celek to bylo úplně o ničem. Kde se stala chyba? Kráva tohle prostě nedal. On umí natočit dobrý klip, ale film, to je úplně něco jiného. Tam najednou nejde použít nervózně se klepající kameru, která těká a tvrdí tak atmosféru hudby. Zkrátka na tomhle se Kráva rozsekal. Tento film je vlastně takovou horší televizní inscenací. Nic víc, ani nic míň.
No smoking byl pro mě přelomem. Etalon Kráva zapadl do šedivého průměru. Z toho se mimo jiné dodneška nevyhrabal. Celá DSLR revoluce v mnoha jejích podobách ho zcela minula. Pokud srovnávám klipy, které točil někdy kolem roku 2005 a nyní, tak je to pořád na stejné brdo. A s ním zamrzly ve vývoji i kamarádi kolem VanEcka.
Kráva dojel na shlédnutí se v HD rozlišení a svém vlastním způsobu kdysi originální dynamické kamery. Myslím že dodneška považuje svůj způsob za neotřelý a novátorský. Ve své zahleděnosti nějak nepostřehl, že se kolem prohnala další revoluce v podobě DSLR. Jenže svět se točí stále dál. Nervózní kamera už dnes nikoho nefascinuje. Takový Svobodas to zvládne taky a ještě efektněji:
Podle mě není náhoda že tento klip není nikde na www.youtube.com apod. . Kráva koneckonců sám na své stránce píše že je spíše pro něj a známé. A mimochodem ten web je stále stejný: www.krava.net
Toto krátké dílko mne velmi uchvátilo svým dynamickým pojetím střihu, správnou razancí vyprávění pomocí obrazu i velmi profesionálním lookem. Prostě ta XM2 podávala díky Kravovi neskutečný výkon. Úplná paráda. Stáhl jsem následně snad úplně všechny klipy co tam Krava měl včetně PEZu.
PEZ: http://www.cowart.cz/films/PEZtrailerXVID.avi
Opět je vidět že na nějakou popularitu Kráva kašle. Ale on tak trochu kašle obecně na lidi jako takové. Což si myslím je i důvod pádu na naprosté tvůrčí dno.
Na PEZu je myslím nejzajímavější informace, že zatímco někteří tvůrci se v té době sotva naučili mávat kamerou, tak Kráva už barvil v Magic Bulletu. A to se bavíme o roku 2004! Kromě toho využíval i Adobe After Effect!! Sice jen z dnešního pohledu na velmi primitivní efekty, ale vzhledem k tomu, že někteří se v té době teprve učili jak zapínat kameru, byl to neuvěřitelný progres.
V roce 2005 došlo v amatérském videosvětě k revoluci s velkým R: nástup videa s vysokým rozlišením s pomocí formátu HDV. První LCD obrazovky s HR Ready rozlišením si pomalu razily cestu k bohatcům a výrobci kamer neváhali a přispěchali s vhodnými zařízeními. První královnou na poli HDV záznamu byla SONY FX-1. A jedním z prvních majitelů byl v té době i Kráva, který zakrátko předvedl její potenciál. Pro mě je klip Akvárko doteď jedním z nejlepších klipů vytvořených neprofesionálem. Má neuvěřitelnou atmosféru a hlavně úvodní část má dech beroucí náboj a atmosféru léčebny, že i mnohý profík by se mohl učit: http://www.cowart.cz/films/akvarko.wmv .
A v pohybu je to ještě o třídu lepší! Prostě Kráva dosáhl nového milníku a to už na jeho prosákly informace o megafilmu v koprodukci s XXL Blues Film s názvem "No Smoking." Parta kolem Pjeera Van Ecka se rozhodla zbourat zbytek odporu a dosáhnout z amatérské pozice na absolutní vrchol a případně prorazit do kin. To že jejich ambice mířili vysoko svědčí skutečnost, že se jim podařilo zajisti distribuci jejich filmu společně s tehdy vůbec prvním přehrávačem WMV videí s vysokým rozlišením. I nápis na oficiální stránce jasně svědčí, že si svoji pozici viděli mnohem výše než jen v ranku amatérských filmařů. Jednalo se totiž o první "neprofesionální" film natáčený v HDV a s 5.1 zvukem. Dnes se to možná zdá směšné, ale tehdy se psal rok 2006 a filmy s vysokým rozlišením prostě nebyly.
Co je nutno přiznat všem těmhle klukům kolem Krávy a Pjeera jsou naprosto vynikající kontakty, díky kterým je jejich produkce na vysoké úrovni. U No Smoking se například chlubili používáním profi mikrofonů z Barrandova. No proč jim to nevěřit. I to umocňovalo nadšení ostatních amatérských tvůrců, pro které nebyla Krávova tvorba neznámým pojmem. Krávovy filmy pravidelně bodovaly na fesťácích a byl (apoň) pro mně nekorunovaným králem amatérů, který se vymykal všem tehdejším měřítkům. Zkrátka tohle byl velký magnet pro všechny.
Na premiéře byly všichni nadšeni. Po premiéře jsem dychtivě čekal kdy bude film ke stažení. To se nakonec stalo a já se mohl konečně pokochat tou nádherou.
http://www.krava.net/nosmoking/newz.htm (na těchto stránkách lze No Smoking stáhnout)
Upřímně z počátku jsem si fakt užíval toho vysokého rozlišení. To byla fakt bomba. Horší to bylo s dějem. ten sem vlastně nepochopil dodnes. Herecké výkony byly takové klasické jak v jiných filmech. Tedy tím myslím těch od Krávy. Nicméně nemohl jsem se zbavit dojmu že je to docela nuda. Obraz s vysokým rozlišením se mi celkem líbil, ale jako celek to bylo úplně o ničem. Kde se stala chyba? Kráva tohle prostě nedal. On umí natočit dobrý klip, ale film, to je úplně něco jiného. Tam najednou nejde použít nervózně se klepající kameru, která těká a tvrdí tak atmosféru hudby. Zkrátka na tomhle se Kráva rozsekal. Tento film je vlastně takovou horší televizní inscenací. Nic víc, ani nic míň.
No smoking byl pro mě přelomem. Etalon Kráva zapadl do šedivého průměru. Z toho se mimo jiné dodneška nevyhrabal. Celá DSLR revoluce v mnoha jejích podobách ho zcela minula. Pokud srovnávám klipy, které točil někdy kolem roku 2005 a nyní, tak je to pořád na stejné brdo. A s ním zamrzly ve vývoji i kamarádi kolem VanEcka.
Kráva dojel na shlédnutí se v HD rozlišení a svém vlastním způsobu kdysi originální dynamické kamery. Myslím že dodneška považuje svůj způsob za neotřelý a novátorský. Ve své zahleděnosti nějak nepostřehl, že se kolem prohnala další revoluce v podobě DSLR. Jenže svět se točí stále dál. Nervózní kamera už dnes nikoho nefascinuje. Takový Svobodas to zvládne taky a ještě efektněji:
neděle 1. ledna 2012
VaZu - zlo přichází z Jihlavy
Tato skupina amatérských filmařů pochází z okolí Jihlavy a Hradce Králové. Počátky se datují do roku 2005 a skupina je aktivní do dnešních dnů, což je jev v amatérské obci naprosto nevídaný. Také počet členů není z nejmenších. Podle údajů z roku 2008 mají 5 stálých členů a k tomu 15 dalších příznivců. To jsou opravdu neskutečná čísla. Když vemu v potaz z jaké díry pochází, musím před jejich aktivitou v tomto směru opravdu vyseknout hlubokou poklonu. Skupina se na svém webu chlubí 7 filmy a nespočetným množstvím malých projektů. 7 filmů je určitě slušné skóre a pokud k tomu přidám fakt, že nejkratší film má 15 minut a poslední kousky z této stáje mají celovečerní stopáž kolem 50ti minut, mohu prohlásit že je jsou nejen aktivní, ale i neskutečně produktivní. Kvantita je bezesporu hlavní devízou celého uskupení. Zbytek už je mnohem horší. začněme trailerem na jejich dílko z roku 2007:
Ale tak tomu není. Letos se mládenci a dívky ze zapadlé vesničky na Vysočině odhodlali k výkonnostnímu skoku přímo nevídanému a vydali své přelomové dílo Král duchů.
I když se jedná o starší dílko, velmi přesně charakterizuje celou tvorbu až do dnešních dní. Základními stavebními kameny typickými pro filmovou produkci této společnosti jsou:
1) mizerná kamera
2) nefilmovost
3) nevtipnost
4) nulová postprodukce
5) otřesný zvuk
Už dle ukázky je jasné na jaké úrovni mohou být scénáře podle kterých tato skupina natáčí své skvosty. Je ale pravda, že dílka s obdobnými kvalitami jsou mnohdy koukatelná z toho důvodu, že jsou tak blbá, až jsou zábavná. To je podle mě i příklad tohoto klipu, které jsem si musel pouštět několikrát po sobě.
Myslím že toto dílo přesně vystihuje profil tvůrců: vesničtí chasníci, kteří ve svém okolí nemají moc zábavy, tak pro své známé a příbuzné občas něco natočí a všichni mají radost, že na obrazovce vidí své vnuky, dcery a syny, kteří jakože něco hrají. Prostě obdoba vesnické zábavy, která je pro daný typ publika tak akorát. Nicméně na "volném" trhu už si tak dobře nestojí, protože jejich neumětelství činí jejich delší díla nekoukatelnými.
Veškeré předchozí výtky k tvorbě bych dokázal přijmout za předpokladu, že autoři sami jsou si vědomi svých značných limitů. Počítám že pak by jejich tvorba byla čím dál víc zábavnější, protože by věděli, že když už je něco totálně špatné, tak to začíná být zábavné. Asi tak jako v tom otřesném klipu se sekačkou, který je esencí špatnosti.
Ale tak tomu není. Letos se mládenci a dívky ze zapadlé vesničky na Vysočině odhodlali k výkonnostnímu skoku přímo nevídanému a vydali své přelomové dílo Král duchů.
Hodinová stopáž, detektivní zápletka, složité vztahy mezi dcerou a otcem a do toho všeho Král duchů. Natáčení ve vlaku, v lese, domě a na hodině ve škole. Desítky herců - to díky té scéně ve třídě. Prostě total-über-cool záležitost, na které hrozně moc pracovali.
Jediné pozitivum na celém projektu je skutečnost, že ho lze celé shlédnout na YouTube. I když vzhledem k jeho kvalitám nevím, jestli to spíš není pomsta autorů.
Mňo, já na tohle na 16mm.cz reagoval vyhlášením soutěže o Tatranku, protože se mi zdálo nemožné aby to někdo dokoukal do konce: http://16mm.cz/index.php/topic,4009.0.html . Ve zmíněném thredu bohužel tvůrci našli 2 zastánce, od kterých bych to vůbec nečekal. Bohužel se rozhodli jak se rozhodli. Mnohem důležitější je reakce od VaZu, která svědčí o tom, že oni si vážně myslí, že mohou někoho kromě svých známých na vesnici ohromit.
Snad se opravdu "polepší" a jejich příští dílo již bude aspoň trochu k světu. Bohužel jejich poslední příspěvek k amatérské filmové tvorbě, je zařadil k naprosté filmové žumpě:
Novinky u Ludovico Film
Noc v Myší díře se pomalu blíží k finálnímu stádiu, kdy již bude moci být předhozena veřejnosti. Postprodukce obrazu je prakticky ukončena a další úpravy již budou jen ryze kosmetické. Zbývá předělat a upravit zvuk v některých částech a přidat vhodnou hudbu.
Color-grading před a po:
Millie
Tom
Color-grading před a po:
Millie
Tom
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)